Princezna Zmijozelu

06

Ráno mě vzbudil ten otravný zvuk budíku, rychle jsem ho vypla a zvedla se do sedu. Nohy jsem pomalu spustila na podlahu, která byla jako obvykle ledová což mě bezchybně probralo. Nakonec jsem se zvedla a pohlédla na budík. 6:30 Tudíž jsem měla dost času, se zamručením jsem se zavřela v koupelně a oddávala se té ranní rutině.  Z koupelny jsem vylezla zabalená do zelené osušky, která mi spadla při pohledu na rozvrh.

Hodina obrany proti černé magii s Nebelvírem. Dvouhodinovka jasnovidectví s Nebelvírem. Hodina dějin s Nebelvírem. A dvouhodinovka péče o kouzelné tvory pro změnu s Nebelvírem.

"To bude den." Povzdechla jsem si, sebrala jsem osušku ze země a pověsila ji na háček. Oblékla jsem si uniformu a připravila brašnu do které jsem pro jistotu přidala dva svitky pergamenu navíc. Mávla jsem hůlkou a do nastavené ruky jsem chytla svůj hábit. Ještě okamžik jsem stála před dveřmi, než jsem se konečně odvážila otevřít. Pomalu jsem sešla schody a na tom posledním jsem zakopla a bývala bych se zblízka pozdravila s podlahou, před čímž mě zachránily dvě silné paže.

"Ale takhle by sis mohla ublížit Tess." Vydechl můj vysoký zachránce, zvedla jsem hlavu a setkala se s pohledem tmavě hnědých očí Theodora Notta.

"Děkuji za záchranu" vydechla jsem, Theo se ode mě pomalu odtáhl, paže měl však stále natažené, kdybych náhodou ještě měla problém s rovnováhou.

"Vždy k službám." Usmál se na mě a v očích mu zajiskřily nezbedné plamínky.  Chtěla jsem ještě cosi říct, když se se mnou zhoupl svět a já se znovu ocitla v náručí již zmíněného vysokého zmijozela. Ozvala se obrovská rána a na podlaze, kde jsem před malým okamžikem ještě stála se válel potlučený Zabini.

"Theo..." zavrčel podrážděně Blaise.

"Promiň kamaráde, dneska jsem již zachránil někoho jiného." Rozezněl se hluboký příjemný smích. Blaise pomalu zvedl hlavu, jeho pohled se pomalu zvedal. Přes mé nohy, lem sukně až po konečky bílých vlasů u kterých se zastavil.

"Tessinko" vydechl, ale v tom výraz jeho tváře ztvrdl "Tys mě vyměnila za jiného? To já měl být tvůj princ!" Theo se pobaveně zasmál a pustil mě že svého ochranitelského objetí.

"Kdybys tu byl dřív Blaisi, mohla spadnout do náručí tobě." Smál se Theo svému příteli. Věnovala jsem Zabinimu jeden že svých úsměvů, čokoládový Zmijozel na sebe nenechal dlouho čekat a začal se smát.

"Co se zase tlemíš ty černej paviáne?! Co musí člověk udělat aby... ááá" zaječela Pansy, která zakopla na stejném místě jako před ní já i smíchem zkroucený Blaise. Vysmátý zmijozel měl ale reflexy dobré, tudíž ječící Pansy zachytil před bolestivým dopadem. Když se rudá černovláska konečně vymotala z jeho objetí věnovala mu nepěkný pohled. Ten jí ovšem na tváři nezůstal dlouho a celá naše skupinka propadla záchvatu smíchu.

"No vidíš Blaisi, taky si jednu chytil." Ušklíbl se Theo.

"No, ale ne TU - kterou bych chtěl." Zaksichtil se jmenovaný.

"Zabini!" Zaječela znovu Pansy a věnovala mu pohlavek.

"Au!" Vykvikl Blaise "Ale já to tak nemyslel Pansynko, vždyť víš že tě mám rád."

"No právě že to vím!" Zaječela černovlasá znovu.

"Pansy, proboha neječ hned po ránu." Zavrčel podrážděně bratr, který scházel schody.

"Ale ten černý pavián..." snažila se Pansy zbytečně.

"Mě z toho vynech!" Zaječel Blaise, který pod vlivem bratrova zamračeného pohledu sklonil hlavu.