Princezna Zmijozelu

59

"Vím" potvrdila jsem šeptem, "Harry, on tě za to nevinní. Je to moudrý kouzelník, Brumbálova armáda bylo přesně to, co tahle škola potřebovala." Pronesla jsem stále tiše a všimla si toho jemného lesku ve smaragdových očích, nyní jsem i tomuto zázračnému chlapci dodala naději. O pár vteřin později se znovu tiše otevřely dveře. Severus stál na prahu a zamyšleně pozoroval dívku i chlapce sedící po stranách postele vedle mých nohou. Najednou se však jeho tvář stáhla do masky lhostejnosti.

"Nerad ruším toto jistě milé setkání, ale čas vypršel. Tess musí odpočívat." Pronesl nekompromisně a Zmijozelka s Nebelvírem se poslušně zvedli na nohy.

"Doufám že se brzo uzdravíš." Popřál mi Harry upřímně a Hermiona se souhlasně usmála, načež je Severus vyvedl ze svých soukromých komnat.

...

S tlumeným povzdechem jsem do sebe vzápětí kopla druhou nenápadnou lahvičku s protijedem a po chvilce všechny dosavadní příznaky mého poškozeného jádra zmizely. Slyšela jsem jemné klapnutí, jak Severus zavřel vchodové dveře svého kabinetu a poté jeho sytý baryton, kterým obnovoval obranná kouzla. Byla to již taková rutina a zatímco se mé myšlenky ubíraly tímto směrem byl najednou černovlasý lektvarista přímo přede mnou. Už jsem Vám někdy řekla, že umí chodit tiše jako kočka?

"Co máš dneska v plánu?" Otočila jsem se na něj se zájmem a lektvarista pobaveně zkřivil rty. A hravě povytáhl obočí, v očích se mu zvláštně zalesklo. "Perverzní..." zamumlala jsem těsně na hranici slyšitelnosti a černovlasý se ještě více usmál. Po chvilce však opustil toto rošťácké nadšení.

"Dnes jsem soví poštou obdržel několik krabic s objednanými přísadami do lektvarů. Byl bych ti vděčný, kdybys mi pomohla s roztřízením, uskladněním a úklidem." Pronesl klidně a já potěšeně přikývla. Oba jsme si tuto práci sdruženou s vařením lektvarů užívali.

"Přišlo ti něco zajímavého? Nebo jen doplnění školních zásob?" nenechala jsem na sebe dlouho čekat s otázkou a mistr lektvarů se znovu zašklebil, věděl, že jsem zvědavá.

"Velká část je mířena spíše na praktickou výuku, ale mám tu i několik zajímavých kousků jen pro sebe."

"A jsou všechny placeny ze školního fondu aspoň?" Vypálila jsem další otázku a navyklým způsobem ze sebe stáhla oblečení ve kterém jsem ležela a pomalu se oblékala do pracovního. Jednalo se v principu o to samé tričko a kalhoty, ovšem ze zvláštní úpravou látky. Lektvarista se ke mě po chvilce přidal a také se převlékl do oblečení vyhrazeného pro práci.

"Jsi rychlá," pobaveně zkřivil rty, potěšený rychlostí otázek, i jemu bylo příjemné mluvit s někým, kdo stíhal všechny jeho myšlenkové pochody.

"Dík, učím se od nejlepšího." Mávla jsem sarkasticky rukou a do tónu svého hlasu vpletla ten malý kousíček arogance. Černovlasý se v teatrálním gestu chytl za srdce, jako bych ho snad zasáhla.

"Takže dnes mi budeš lichotit má sladká snoubenko?"

"Možná, ale stále jsi mi neopověděl na otázku Seve." Napomenula jsem ho hravě a u toho jsem si zpět obula boty.

"Mhm, velká část ano. Ale zbytek..." chamtivě se mu zalesklo v očích a já bych přísahala, že vypadal jako drak, jež spatřil svůj vysněný poklad. "Zaplatil ze své kapsy temný pán."

"Tak to bude jízda."

...

"Mluvil jsem s Albusem," promluvil po chvilce ticha Severus, pracovali jsme každý na jedné straně stolu s plápolajícím ohněm uprostřed. Černovlasý strouhal několik rohů z jednorožců na jemný prášek a já na druhé straně stolu krájela jeho obsidiánovým nožem listy žaberníku na tenké plátky. Aniž bych zvedla zrak od nože a listů jsem pozvedla obočí, nyní černovlasý věděl, že má mou pozornost. "Sídlo mezi vinicemi Canubi se mu zamlouvá, to teplejší podnebí je prý balzámem pro jeho stařičkou duši." Aniž se nůž zastavil jsem se tiše rozesmála.