Princezna Zmijozelu

43

Obvykle po příjemné noci přichází studené ráno. A bohužel i v našem případě to tak bezesporu bylo. Nad Canubi se vznášely obrovské temné bouřkové mraky a bylo jen otázkou času, kdy se do nás bouře pustí v plné síle. Normálně to nedělám dokonce ani o víkendech ale dnes. Dnes kdy má na mém pozemku večeřet sám temný pán. Dnes posnídám v posteli. A tak jsem si tu snídaní skutečně nechala donést i s kávou. Ach, jak já miluji kávu. Vůně potravin a kávy probudila i mého společníka, který do té doby v klidu oddechoval na své straně postele. Bělovlasý byl úžasně rozcuchaný, bílé prameny měl zamotané do všech světových stran ale ten něžný úsměv když přijal svůj šálek kávy stál za to. 

"Dobré ráno Marione." Pousmála jsem se a věnovala mu hřejivý pohled svých očích. Drak se ani nenamáhal s ústní odpovědí a prostě mi odpověděl v myšlenkách.

'Dobré ráno krásko.' A neboť formalitám bylo učiněno za dost, oba jsme se vrhli na snídani. Ehm, oba? Ne jen Marion, do kterého omeleta padala rychlostí kulového blesku. Drak měl evidentně hlad nebo aspoň chuť.

"Trochu se děsím dnešního večera..." sklonila jsem hlavu se zkroušeným výrazem ve tváři, než mě kolem ramen objala hřejivá paže. 

"Nemusíš se bát, bude tam Abraxas, Severus a já. Ochráníme tě i před nejhorším. A pokud by nebylo zbytí, energie mám víc než dost. Temný pán je sice silný, ale nějakou dobu bych mu zvládl vzdorovat." Konejšil mě bělovlasý jemně a já jeho slovům věřila. Pokud mne někdo zvládne ochránit, je to on. 

"Mám na tebe prosbu Marione." pohlédla jsem na něj vážně svýma modrošedýma očima a drak mi věnoval tázavý pohled. "Potřebuji, abys chránil mou a Severusovu mysl před nitrozpytem temného pána."

"Hmm, to by neměl být problém. Jen budeš muset svého milého obeznámit s mojí myslí a též fungováním mé ochrany." 

"Máme ještě trochu času, mohli by jsme si vypít druhý šálek kávy na terase i se Severusem."

"Dobře" souhlasil bělovlasý a několika sousty dojedl svou snídani. 

...

Nakonec se bouřka skutečně spustila, ale to  nám samozřejmě na plánu nic nezměnilo. Holt jsme si šli sednou v té části terasy, která byla pro podobné účely zastřešená a navíc pod ochrannými kouzly. Skřítci nám prostřeli malý stolek, na který umístili konvici s černou kávou, několik šálků a lahodné medové sušenky. Pohodlně jsem se uvelebila v křesle a otočila hlavu na vinici, která se táhla až za horizont. Bělovlasý se taktéž usadil do křesla, ale nejprve si nalil šálek kávy, kterou si osladil medem. Nakonec sklonil svou hlavu ke knížce, kterou vzal jen on ví kde. Provazce vody padaly přes okraj střechy, byl to uklidňující pohled a zvuk. Nakonec se v dálce objevil i blesk a o několik vteřin později zazněl hrom. V tom okamžiku Severus otevřel skleněné posuvné dveře a vyšel na terasu. Usedl do předposledního volného křesla a též se obsloužil šálkem kávy než upřel svůj pohled na mne. 

"Jak se cítíš?" Ta jednoduchá otázka ve mne vyvolala stovky pocitů a já na okamžik zaváhala co mám černovlasému odpovědět. 

"Upřímně, jsem k smrti vyděšená." Úsměv na mé tváři jen podtrhoval má slova a kouzelník se starostlivě naklonil blíž. A svou rukou vyhledal tu moji, kterou pevně sevřel.

"To přeci zvládneme." Pokusil se mne jemně uklidnit, ale bohužel ani tato snaha nevyšla.

"Severusi, mám na tebe prosbu." Zaskočený kouzelník okamžitě přitakal, nevědouc co po něm budu žádat. Však ochotný mi vyhovět, pokud to bude možné.