Princezna Zmijozelu

67

"Jo, to je pravda," řekl Harry, aniž by věděl, s čím souhlasí. Přes nádvoří prošla Cho Changová a schválně se na něj ani nepodívala.

...

Poslední zápas sezóny, Nebelvír proti Havraspáru, se konal poslední květnový víkend. A protože mi ještě stále nedělalo úplně dobře být venku, dohodly jsme se s Hermionou, že se budu dotýkat její mysli a pozorovat zápas s ní.

- - -
(Pohled Hermiony)

Přestože byl Zmijozel v zápase s Mrzimorem o fous poražen, Nebelvír si netroufal doufat ve vítězství, hlavně kvůli Ronovým (ale nikdo mu to neříkal) gólmanským schopnostem. Ron ovšem nabyl nevídaného optimismu. "Přece se už nemůžu zhoršit, ne?" řekl Harrymu a Hermioně při snídani před zápasem, "Není přece co ztratit?"

"Víš," řekla zmijozelka, když spolu s Harrym mířili ke hřišti, obklopeném velmi vzrušeným davem, "myslím, že Ron by mohl být lepší, když tu není Fred a George. Nikdy mu nedodávali moc sebedůvěry."
Lenka Láskorádová prošla kolem nich a na hlavě měla něco, co vypadalo jako živý orel. "Proboha, já zapomněla!" Zasmála se Hermiona a sledovala, jak orel plácá křídly a Lenka míjí skupinku hihňajících se zmijozelských. "Cho bude hrát také, že ano?"
Harry, který na to nezapomněl, jen něco zabručel. Našli si místa v nejhornější řadě. Byl jasný den; Ron si nemohl přát lepší a Harry zadoufal, že nedá zmijozelským další důvod pro zpěv popěvku "Weasley je náš král."
Lee Jordan, který nebyl od zmizení Freda s Georgem ve své kůži, opět dělal komentátora. Když týmy přicházely na hřiště, vyjmenovával hráče bez svého obvyklého nadšení.

"...Bradley... Davies... Changová, A jsou nahoře!" spustil Lee. "A Davies se okamžitě ujímá camrálu, havraspárský kapitán Davies má camrál, vyhnul se Johnsonové, Bellové i Spinnetové... Letí přímo na bránu! Chystá se střílet a – a –" Lee hlasitě zaklel. "A dává gól."
Harry spolu s ostatními nebelvírskými zasténali. Zmijozelští pochopitelně okamžitě spustili:

"Weasley ten má dneska ránu, neubrání ani žádnou bránu..."

"Harry," ozval se u Harryho ucha drsný hlas, "Hermiono..."
Harry se otočil a mezi sedadly spatřil Hagridovu vousatou hlavu. Zjevně prošel všemi řadami odspodu, protože prvňáci a druháci, které minul, vypadali trochu převálcovaně. Hagrid byl z nějakého důvodu sehnutý, jako kdyby nechtěl, aby ho někdo viděl, ovšem i tak byl o dobré čtyři stopy vyšší než všichni ostatní.
"Poslechněte," zašeptal, "mohli byste jít se mnou? Teď? Když všichni vostatní koukaj na zápas?"

"Eh... Nemohlo by to počkat, Hagride?" zeptal se Harry. "Až skončí zápas?"

"Ne," řekl Hagrid, "musí to bejt hned, Harry... Když se všichni koukaj na druhou stranu... Prosím?" Z Hagridova nosu mírně odkapávala krev. Obě oči měl orámované černými modřinami. Harry ho takhle zblízka neviděl od doby, kdy se vrátil do školy; vypadal opravdu žalostně.

"Jistě," řekl, "samozřejmě půjdeme."
Spolu s čarodějkou vyrazili přes tribunu a provázelo je rozladěné mručení ostatních diváků, kteří kvůli nim museli vstát. Lidé ve spodní řadě, kde šel Hagrid, neprotestovali, jen se snažili zmenšit se tak, jak jen to šlo.

"Fakt si toho vážim, vopravdu," řekl Hagrid, když dorazili ke schodům. Pořád se nervózně rozhlížel. "Jen doufám, že si nás nevšimne, jak vodcházíme."