Princezna Zmijozelu

13

Ráno mě jako obvykle vzbudil ten otravný zvuk budíku. K mojí nelibosti však vyřvával tak hlasitě, že jsem nakonec musela vstát a vypnout ho mávnutím hůlky. Jediný pohled do zrcadla mi napověděl, že mě čeká minimálně 10 minutová sprcha. Do které jsem se hned vypravila. Deset minut ve sprše uteklo velice rychle, poté jsem si mávnutím hůlky vysušila vlasy a poté se oblékla do uniformy. Poslední kontrola v zrcadle, než jsem zvedla svou brašnu a vydala se do společenské místnosti, kde jsem jako obvykle ráno čekala na své přátele.

"Dobré ráno Blaisi" pozdravila jsem čokoládového zmijozela, který už rozespale seděl v křesle u krbu. Jmenovaný zvedl hlavu a věnoval mi unavený úsměv.

"Dobré..."

"Děje se něco? Vypadáš hrozně." Pohlédla jsem na něj se starostlivým pohledem. Blaise se pochmurně pousmál.

"Moc jsem se nevyspal. Theo měl jeden ze svých záchvatů."

"Cože? Jaký záchvat?" Věnovala jsem mu okamžitě celou svou pozornost.

"Neměl dopsanou esej do přeměňování a proto celou noc svítil a otravoval nás s tím ať mu půjčíme ty naše. A poté nemohl spát a když už konečně usnul, tak se mu zdálo něco příšerného. A vzbudil se s křikem."

"Uh, to mě mrzí." Pohladila jsem ho po paži. Chvilku poté se ozval šramot ze schodů. Po kterých scházel Theo, který vypadal ještě hůř než Blaise. Jindy energický zmijozelský střelec vypadal momentálně velice unaveně. Tenhle dojem podtrhovaly obrovské tmavé kruhy pod očima, rozcuchané vlasy a pokleslá ramena.

"Dobré ráno..." pozdravil chlapec a věnoval nám unavený úsměv. V ten okamžik jsem již v ruce měla svou hůlku.

"Accio" kouzlo splynulo z mých rtů velmi tiše po chvilince jsem chytla jeden ze svých flakónků s lektvary. Vtiskla jsem ho překvapenému střelci do ruky. "Vypij to" přikázala jsem. Theo pokýval hlavou a vděčně do sebe nabízený lektvar kopnul. Účinek se dostavil prakticky ihned.

"Děkuju ti" věnoval mi již normální úsměv zmijozelský myslitel.

"Nemáš za co" pousmála jsem se jeho směrem. Theo chtěl ještě něco říct, ale jeho tichý hlas byl přerušen hlukem, který se šířil že schodů. Neb již přicházeli všichni ostatní. Blaise se se zamručením zvedl z křesla a poté jsme se za tichého hovoru vydali do Velké síně na snídani. Jako obvykle nám její výzdoba vyrazila dech. Byla jedním slovem - úžasná.

...

"Děkuju" sklonila jsem hlavu až mé bílé vlasy zavlály. Theo se s úsměvem naklonil a nalil šálek kávy i Zabinimu sedícímu po mém levém boku. Který poděkoval stejně tiše jako předtím já. Obvykle hlasitě se vyjadřující vtipálek seděl tiše na lavici a mlčky ukusoval svůj toast namazaný marmeládou. Pansy si vyměnila zamyšlený pohled s Elis a poté se obě sklonily k pergamenu, který ležel na stole. Byl na něm podrobně zakreslený plán připravované párty na počest Theových narozenin. O které jmenovaný Zmijozel neměl ani ponětí a to seděla děvčata téměř vedle něj. O chvilinku později jsem si všimla jak k nám míří havraspárský primus Erik. Drkla jsem ramenem do Zabiniho, který zvedl hlavu a střetl se s Erikovým pohledem.

"Dobré ráno Tess," pozdravil mě primus a poté kývl na Blaise. "Zabini."

"Dobré ráno Eriku." pozdravila jsem za nás oba, neboť čokoládový Zmijozel sedící po mém boku nevypadal, že by odpověděl.

"Tady jsou pokyny pro ples. Prosím dostavte se v 11 hodin do kabinetu profesorky McGonagellové."

"Jistě" kývla jsem hlavou a poté se otočila na Blaise, který si zamračeně prohlížel pergamen. "Blaisi, děje se něco?"