Princezna Zmijozelu

35

'Ale co má podoba?' Otočil jsem se na smrt, která se dunivě zasmála a zmizela. Rozhodl jsem se riskovat a pomalým krokem se k dívce vydal. Po chvilce vzhlédla, jiné děcko by se při pohledu na bílého draka rozbrečelo, ale ty... Ty jsi jen natáhla ruce.

...

Pomalu jsem skláněl hlavu, až mezi námi byl jen malý kousek. A tys natáhla ruku a dotkla se mých šupin na nose. Projela mnou zvláštní vlna horka a tehdy jsem získal zpět svou lidskou podobu. Mělo to jediný háček, zjevil se elektrový šperk na tvém krku. Pomocí dračí magie jsem ho proměnil do své podoby. A poté reliéf zaklel dračími kouzly proti ztrátě a Tebe určil jeho vlastníkem. Upřímně jsem měl strach, nevěděl jsem jistě kdo jsi, ale podle sídla u kterého jsi si hrála, navíc oblečená ve kvalitních šatech. Jsem usoudil, že patříš do nějakého šlechtického rodu a vlastně jsem se tolik nespletl. Bohužel jsem s tebou nemohl zůstat a tak jsem začal hledat přijatelnou cestu.

...

Dovyprávěl Marion svůj příběh, než upil svého čaje. Zvědavě jsem naklonila hlavu.

"Jakou cestu jsi tedy našel?" Zeptala jsem se tiše, bělovlasý se ostře nadechl.

"Pomocí dračí magie, jinou formou ani nevládnu, jsem si uchoval vzhled člověka a poté získal místo jako stájník. Nechápej to zle, zvířata mě milují." Pousmál se samolibě bělovlasý.

"Proto jsem tedy tak často utíkala do stájí?"

"Ano, byl to jeden z důvodů. Vždy nás to k sobě přitahovalo. Ale tvým osudem není láska jen k jednomu muži." Pohlédl na mě vážně svýma šedýma očima. "Vím o Animamea infelix, vím o Severusi Snapeovi i Salazaru Zmijozelovi"

"Ty tedy budeš tím třetím, mám pravdu?"

"Ano, jsem tím třetím. Miluji tě víc než si dokážeš představit. Ale na rozdíl od Salazara a Severuse, nejsem vázán na čas, ale na Tebe."

"Tudíž..."

"Ano, mohu procházet časovou sférou. Má dračí podstata mi umožňuje tě následovat kamkoliv."

"Jsi tedy člověk?"

"Tak nějak napůl, moje lidské tělo zemřelo v ohni a zrodil se drak."

"Marione, kolik ti je let?"

"To je zvláštní otázka, vzhledově jsem se zasekl na 25. Ale prakticky mi je něco přes tisíc." Zasmál se bělovlasý pobaveně.

"Salazar nebo Severus?" Usmála jsem se se zákeřnými plamínky v očích.

"Osobně bych preferoval Severuse, na Salazara se stále ještě hněvám." Zachmuřil se Marion.

"Nevadí ti tedy, že miluji jiného?"

"Miluješ i mne" pousmál se drak jemně. "Ale ne, nevadí mi to. Má dračí láska je jiná. Stačí mi že jsi, mohu ti nabídnout i fyzické potěšení samozřejmě. Ale má lidská podoba je vázána pouze na Tebe."

"Co to znamená? To s tou podobou?"

"Lidskou podobu mohu na delší dobu nabrat pouze ve tvé přítomnosti. Jinak jsem omezen na 20 hodin. Poté se musím přeměnit zpět do své dračí podoby."

"A se mnou?"

"S tebou mohu být člověkem, jak dlouho budeš chtít."

"Těžko mne může doprovázet drak. Dokonce i v téhle časové době je to poněkud nemístné." V reakci na má slova se Marion rozesmál. Poté se zvedl z pohovky a přitiskl si ruce k hrudi. Se závanem magie změnil svou podobu. A o vteřinu později přede mnou stál stále v podobě draka, ale nyní byl tak velký, že bych ho hravě uklidila do kapsy. O chviličku později na sebe opět vzal lidskou podobu.