Princezna Zmijozelu

55

"Nečekej na mne..." Zašeptal černovlasý hořce a zvedl se ze svého křesla, rychlými kroky přešel do ložnice a vytáhl svůj černý smrtijedský háv a bledou masku.

'Buď opatrný Severusi...' dotkla jsem se něžně jeho ztrápené mysli a lektvarista si dovolil malý úsměv.

'Budeš se mnou v myšlenkách?' zeptal se opatrně, připraven na odmítnutí.

'Navždy'

...

Černovlasý lektvarista procházel rychlým krokem ztichlými chodbami Bradavického hradu. Zabalen v dlouhém černém plášti s bledou maskou skrytou v jeho záhybech. Už se blížil k hlavní bráně, před kterou stál starší kouzelník s bílými vlasy a dlouhým plnovousem.

"Řediteli..." zachmuřil se Severus a kývl staršímu na pozdrav.

"Můj chlapče," roztáhl ředitel ruce, jako by chtěl černovlasého obejmout. Severus si udržel nic neříkající pohled a zastavil se mimo Albusův dosah. "Volá tě?"

"Ano" zasyčel černovlasý a probodl ředitele ledovým pohledem. "A nerad čeká..."

"Ach jistě, jistě. Buď opatrný můj chlapče," Zaleskly se zvláštním podtónem blankytně modré oči pod půlměsíčkovými brýlemi. Tuto poznámku nechal mistr lektvarů bez odpovědi a pouze si přitáhl plášť víc k tělu. "Přijď potom za mnou." Pronesl ředitel svou obvyklou žádost a Severus stroze přikývl než konečně prošel branou. Rychlými kroky přešel po kamenité cestě až ke konci ochranné bariéry. S trhaným nádechem prošel skrz a okamžitě se přemístil.

---

Objevil se na cestě z drobných bílých kamínků před obrovskou kovanou bránou. Pozvedl svou černou hůlku a neverbálně vyslovil heslo. Brána se za tichého vrzání otevřela tak aby mohl projít a poté se s tlumeným cvaknutím opět zavřela. Černovlasý se hořce pousmál a rychlým krokem vyšel směrem k obrovskému Malfoy Mannoru, který Temný pán nazýval domovem.

"Vítej Severusi." Pozdravil ho smrtijed stojící na stráži u hlavních dveří.

"Avery" přikývl černovlasý a počkal než mu druhý kouzelník otevřel zdobené dveře.

"Pán zla má dobrou náladu..." zašeptal ještě druhý kouzelník tak tiše, že to Severus sotva zaslechl, ale i to byly dobré zprávy. Nyní již klidným krokem prošel černovlasý lektvarista přijímací halou až k malému salónku, kde se obvykle schůze konaly. Kývl na pozdrav několika již přítomným smrtijedům a poté vešel do samotného salónku. Tento byl laděn do zeleno-stříbrných barev. S velkým obdélníkovým ebenovým stolem. Pohodlně by se k němu vešlo i 20 lidí. Nyní však bylo prostřeno pro pouhých 13. 12 míst po stranách stolu a jedno v čele pro Temného pána. Který již na svém trůnu seděl a pohrával si se zdobeným pohárem rudého vína.

"Můj pane." Sklonil Severus hlavu v pokloně až černé vlasy zavlály, Voldemort mu věnoval pohled rudých zorniček, než se jeho ústa roztáhla do něčeho, co připomínalo spíš škleb než vřelý úsměv.

"Rád tě opět vidím můj drahý Severusi. Prosím, posaď se ke mě." Mávl rukou k židli po své levé ruce. Lektvarista udržel stoicky klidnou tvář a poslušně došel až k místu, které mu Temný pán určil a usedl naproti pitvořící se Bellatrix. Která pro dnešní schůzi získala to nejlepší místo po pravé ruce svého pána. "Pověz mi Severusi, je něco nového v Bradavicích?"

"Můj pane," začal Severus obezřetně, "Jak jistě Víte, ministerstvo ovládané Popletalem vidí ve škole hrozbu svého postavení. Proto do profesorského sboru dosadili bývalou náměstkyni ministra, Dolores Umbridgeovou." Temný pán klidně přikývl, s touto situací již byl nějakou dobu obeznámen. "Provádí inspekce celého sboru a mé hodiny nejsou výjimkou." Postěžoval si jemně Severus a červené zorničky temného pána se zaleskly zvědavostí.