Princezna Zmijozelu

21

"Tess" otočil se na mě jeden ze zmijozelských krasavců chodící do 6. ročníku.

"Ano Eriku?" usmála jsem se na hnědovlasého vysokého chlapce, kterému při mém úsměvu zazářily oči.

"Shání tě profesor Snape." Pousmál se chlapec a prohlédl si mou tvář svýma modrýma očima.

"Děkuji za vyřízení" sklonila jsem lehce hlavu až mé vlasy zavlály. "Omluvte mne prosím." Věnovala jsem omluvný pohled Blaisovi, Theovi, Pansy a Elis. Kteří se mnou doposud seděli na pohovkách před krbem.

"V pohodě." Usmála se Pansy, která odpověděla za všechny a já se vypravila do Severusova kabinetu, který od Zmijozelské společenské místnosti nebyl nijak daleko.

...

"Pojď dál." Zaslechla jsem Severusův tichý sametový hlas, když jsem zaklepala na dubové dveře. Pomalu jsem je otevřela a vstoupila do místnosti. Černovlasý muž pokynul rukou ke koženému křeslu před stolem. S úsměvem jsem si do něj sedla a trpělivě čekala co bude následovat. Severus si s povzdechem nalil skleničku ohnivé whisky než usedl do svého křesla za stůl.

"Co se děje?" Pousmála jsem se s otázkou v očích.

"Měl jsem celkem zajímavou návštěvu..." Zamračil se černovlasý a věnoval si jeden lok zlatavé tekutiny.

"Cože? Koho?" Zvědavě jsem zvedla hlavu a věnovala jsem mu tázavý pohled.

"Dolores" Severus to jméno téměř vyplivl.

"A?" Pozvedla jsem okamžitě obočí a přeměřila si profesora pohledem.

"Ptala se na Tebe, Tesso." Téměř si povzdechl, toto téma mu jistě nebylo příjemné. Ostatně i návštěva ropuchy musela být obzvlášť příjemná.

"Co chtěla vědět?" Výraz mé tváře zůstal neměnný.

"Všechno, od tvého prospěchu až po koníčky a trávení volného času."

"Eh?" Zavrčela jsem podrážděně. "Cos jí řekl?"

"Všechno..." Pousmál se Severus.

"Jak jako všechno?"

"Že jsi vzorná studentka s tím nejlepším prospěchem. Dokonce se ptala i na tvoje přeskočení ročníku..."

"Dobře, a co se tedy děje?"

"Vzpomeň si na Silvestrovský večírek a náš tanec." Povzdechl si černovlasý, nyní již viditelně smutný.

"Ten článek jsem četla..." Začala jsem opatrně, však Severus zvedl ruku a tím mě umlčel.

"Uvědomuješ si, z čeho nás média..." Zarazil se a znovu si mě prohlédl svýma tmavýma očima.

"Ano uvědomuji." Zamračila jsem se, chápajíc kam tím černovlasý profesor lektvarů směřuje.

"Už jen tím, že jsi mi darovala první tanec..."

"To bylo moje právo Severusi!" vyštěkla jsem s dávkou hněvu jasně slyšitelném v hlase. Černovlasý pomalu vstal a došel ke krbu. Kde se zahleděl do plamenů. Být to kdokoliv jiný ze studentů, kdo na Severuse zvedl hlas, už by měl školní trest na celý měsíc. "Nikdo mi právo výběru nesmí upřít.  Je to jedna z tradic."

"Jsem za to vděčný..." vydechl tak tiše, jako by se bál. Že jeho přiznání kdokoliv uslyší. Pomalu jsem se zvedla z křesla, udělala jsem několik kroků a váhavě se dotkla Severusova ramene. Neošil se, naopak jasně jsem ucítila jak se jeho srdce rozbušilo.