Princezna Zmijozelu

57

„Myslíte?", zeptala se profesorka McGonagallová pohrdavě. Popletal ji zdá se nevnímal. Rozhlížel se po zničené pracovně. Některé z portrétů na něj syčely, jeden nebo dva na něj dělaly neslušná gesta. „Měla byste ty dva radši odvést do postele," řekl Popletal profesorce McGonagallové s kývnutím směrem k Harrymu a Marrietě. Profesorka McGonagallová neřekla nic, ale nasměrovala Harryho a Mariettu ke dveřím. Jak se za nimi zavírali, uslyšel Harry ještě hlas Phinease Nigelluse:

„Víte, ministře, nesouhlasím s Brumbálem v mnoha věcech, ale musíte uznat, že má styl..."

...

Popletal zrudnul ve tváři a hněvivě namířil prstem proti obrazu, který se mu nepokrytě vysmíval. Než si uvědomil, že stále má svědky. V celku bez hnutí jsem stále seděla v křesle přikrytá prošívanou dekou. Severus s nic neříkajícím pohledem stál za mnou s dlaněmi opřenými o vršek opěradla. Výbuch, který v místnosti proběhl nás v žádném okamžiku neohrozil. Blesková bariéra se stáhla kolem našich těl velice rychle a všechen náraz pohltila. Unaveně jsem hleděla na ministra a čekala, co se vyvine. Kouzelník vzhlédl a setkal se s našimi pohledy. 

"Jste v pořádku slečno Malfoyová?" otázal se ministr pomalu, snažíc se uklidnit svůj hlas. Severus nedůtklivě zafuněl a poté probodl černýma očima ministra takovým způsobem, až se menší z kouzelníků viditelně zachvěl a zbledl. 

"Dovolím si pane ministře," vyštěkl černovlasý lektvarista pohrdavě. "Vám připomenout, že slečna Malfoyová má poškozené své magické jádro."

"Ah jistě..." přikývl Popletal a na tváři se mu rozprostřel mdlý úsměv. "Možná by bylo lepší, kdyby jsme slečnu přesunuli ke Svatému Mungovi." Mávl Popletal rukou směrem ke krbu. Severus se zle ušklíbl.

"Už jednou jsem dnes řekl, že jakýkoliv magický přesun by mohl být pro slečnu Malfoyovou fatální. Mám plnou pravomoc ji zde léčit." 

"Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Mohu se ihned spojit s panem Malfoyem a vyžádat přesun nemagickými prostředky..." Pokoušel se dále oponovat ministr. Severusova tvář potemněla hněvem. Hlas mu zhrubl a černovlasý lektvarista nechal působit svou děsivou auru vytvořenou roky zastrašování. 

"Nedovolím Vám pane ministře, jakkoliv nerozvážně ublížit mé snoubence." Zavrčel temně, dokonale si uvědomujíc co řekl. Menší z kouzelníků zbledl ještě více a pohledem sklouzl k mé levé ruce, na které se vyjímal zásnubní prsten ve tvaru hada se smaragdovýma očima. 

"S-s-snoubence?"

...

"Severusi..." povzdechla jsem si když ministr vystřelil ze dveří Albusovy pracovny. A pomalu jsem otočila hlavu abych se setkala s pohledem černých očí. 

"Zlobíš se?" pronesl tiše a v očích se mu zaleskl stín viny. 

"Vlastně ne." Zasmála jsem se pobaveně, "Ten jeho výraz byl k nezaplacení. Spíš jen čekám, aby se ta informace neobjevila ve Věštci." 

"Pochybuji, pan Potter se mu postaral o mnohem zajímavější zprávu." Pokynul Severus rukou směrem k nepořádku v pracovně. 

"I tak, ale snad si to prozatím nechá pro sebe." 

"Jak znám ministra, nejprve by si to ověřil u tvého otce." Zašklebil se černovlasý a poté stroze kývl. Zvedla jsem se z křesla a poté jsme oba pozvedli hůlky. Propojili jsme své myšlenky a poté současně spustili neverbální kouzlo. Všechny rozbité předměty se vrátily na svá místa a pracovna se uvedla do pořádku.