Princezna Zmijozelu

12

Čtvrtek večer - Velká síň

...

Při večeři nás čekalo další překvapení. Jen co byli všichni studenti na svých místech, zvedl se Albus Brumbál ze svého trůnu uprostřed profesorského stolu. Došel ke kouzelnému pultu a zvedl ruce. Studenti všech kolejí postupně utichli.

"Dobrý večer drazí kolegové a studenti" rozhlédl se po síni svýma blankytně modrýma očima pod půlměsíčkovými brýlemi. "Jako každý rok, bych chtěl dodržet tradici a tudíž zítra oslavíme Svátek všech mrtvých." Síní se rozezněl šepot studentů, kterým se toto oznámení zalíbilo. "Ovšem, rád bych vás poprosil aby jste na slavnostní večeři a následnou zábavu přišli v maskách. Zítřejší odpolední vyučování je zrušeno aby jste měli dostatek času se připravit." Rozhlédl se po studentech zabraných do tichého hovoru.
"Dobrou chuť." Tleskl ředitel rukama a na stolech se objevilo jídlo, které pilně připravovali skřítci v kuchyni.
Bratr mi věnoval tázavý pohled, totožný s pohledem Blaisovým i Theovým. Otočila jsem se na Elis, které se na tváři objevil úšklebek stejně jako Pansy a mě.

"Kdyby jsi věnoval dostatečný pozor původnímu dopisu co přišel na začátku Srpna. Tak bys bratře věděl, že se maškarní ples bude konat." Úšklebek na mé tváři zůstal.

"Stejně jako se konal minulý rok." Zasmála se blondýnka a blýskla po zmatených chlapcích úsměvem.

"Stejně jako se konal všechny ostatní roky." Uzavřela to Pansy, která v ruce opět držela pilník, který vzala jen ona ví kde.

"Takže za co půjdete milé dámy?" Usmál se Theo galantně. Vyměnily jsme si všechny významný pohled. Znamenal jediné - necháme je tápat.

...

"Tak v čem půjdeme?" Zeptala jsem se holek, které se mnou seděly v mém pokoji na koleji. Černovláska mi věnovala pobavený pohled.

"Za upírky, vždyť jsme se na tom domluvily už v létě. Přivezla jsem si na to věci." Usmála se po chvilce Pansy.

"Já si na to oblečení přivezla taky." zašklebila se Elis a poté se obě podívaly na mě.

"Mám černé svatební šaty a závoj. " Usmála jsem se na obě zmijozelky sedící na mém gauči u zapáleného krbu.

"Kdes je koupila?" Otázala se se zájmem blondýnka. Však zvědavě se ke mě naklonily obě.

"Závoj se v rodině dědí už snad 200 let..."

"To si děláš srandu?!" Vyjekla Pansy, Elis však byla stejně překvapená.

"Pansy, mám šperky po praprababičce Rhodope. A ty jsou ještě starší."

"To byla matka tvého dědy Abraxase?" Zarazila se černovláska.

"Ano, manželka Actaeuse Malfoye."

"Ukážeš nám ty šperky?" Zeptala se Elis nadějně. Pousmála jsem se a vzápětí jsem přikývla. Mávla jsem hůlkou a na stůl přistály 3 krabičky. Pomalu jsem otevřela tu nejmenší z nich, která obsahovala prsten z elektra (přírodní směs zlata a stříbra), na kterém se skvěl nádherně vybroušený černý diamant.
Obě zmijozelky sedící v mém pokoji zalapaly po dechu. Poté se obě pomalu nahly nad zelenou sametovou krabičku a přihlížely si prsten ze všech stran.

"Můžu?" Nadechla se černovláska a po mém letmém přikývnutí ho téměř zbožně vzala do rukou.

"Jakou má ten prsten proboha cenu?" Zajímala se blondýnka. Usmála jsem se.