Princezna Zmijozelu

63

"Teoreticky bychom jim mohli navrhnout aby vyzkoušeli i možnosti dračí krve a šupin. Které by jim s výsledným lektvarem mohly pomoci."

"To vlastně není vůbec špatný nápad," Přikývla čarodějka. "Ale nejdřív mě následujte, oba dva si musíte dát horkou sprchu a potom se pořádně najíst." Rozkázala čarodějka a jemným pohybem se otočila zpět ke dveřím sídla a mávla rukou, abychom ji následovali. "Až potom vám dovolím, za nimi vydat do laboratoře ve sklepení."

...

Poslušně jsme ji oba dva následovali dovnitř sídla, a musím uznat že horká sprcha s námi udělala zázraky stejně jako vydatné jídlo které pod Perenelliným dohledem uvařila snad celá armáda skřítků. V mezičase nás čarodějka zabavila několika historkami ze svého soužití s  Nicolasem a dokonce nám vyprávěla jak přišel na nápad vytvořit kámen Mudrců. Až pozdě odpoledne toho dne nás konečně doprovodila do sklepení a do velké laboratoře, kterou už si Albus, Severus a Addia stihli náležitě upravit k tomu aby mohli léčit Mórríghanu stále ležící v bezvědomí. Čarodějka ležela na lůžku uprostřed místnosti a vedle ní na nízké stoličce seděla hnědovlasá dívka, která ji ani na okamžik nespustila z očí. Konejšivě ji hladila po ruce a šeptala v nesrozumitelném jazyce slůvka útěchy. Překvapilo mne, když jsem si všimla že Severus odložil dlouhý hábit a dokonce i vestu. Zůstal jen v černé košili a rukávy si vyhrnul až nad lokty. Odhalená značka temného pána jasně zářila na lektvaristově bledé kůži, ale nikdo z přítomných tomu nevěnoval pozornost. Černovlasý zrovna dohlížel na směs vařící se v jednom ze zlatých kotlíků. Na druhé straně stolu k mému údivu pracoval na druhém lektvaru i Albus. Vždycky jste přemýšleli nad tím, jak byl ředitel oblečen pod svými extravagantními hábity? No přece extravagantně! Zářivě zelenou košili s červenými pruhy doplnil o fialové kamaše a zářivě žluté podkolenky.

"Severusi, jak dlouho tu směs budeme vařit?" Otázal se klidně ředitel na útěku aniž by zvedl zrak od vařícího se lektvaru.

"8 minut a 37 vteřin." Zněla strohá odpověď mistra, "každou následující minutu přidej jednu otočku na levou stranu a potom zpět na pravou stranu." Instruoval klidně, zatímco krájel listy čarovníku na úhledné proužky. Stínovou magií jsem proměnila své oblečení do pracovní verze a poté jsem toto stínové kouzlo nechala prohnat místností. Černovlasý ani nezvedl zrak od krájení ale jeho myslí projela vlna vděku. Albus na druhé straně stolu mírně zalapal po dechu.

"S čím chceš pomoci Severusi?" Postavila jsem se vedle svého lektvaristy, který mi do ruky předal svůj obsidiánový nůž a já zaujala jeho místo. Skrz myšlenkové spojení jsem si vypůjčila jeho zkušenosti s vedením nože a nechala své ruce jednat.

"Díky," Vydechl Severus než se otočil k Marionovi, který jej tiše pozoroval, zatímco si prohlížel Mórríghanu a jednou rukou hladil Addiu po rameni. Snažil se jí dodat aspoň trochu útěchy.

"Mohli bychom vyzkoušet i dračí krev a šupiny, třeba by to mohlo pomoci." Pohlédl drak lektvaristovi přímo do očí.

"Ano, to není špatný nápad." Přikývl černovlasý a mávnutím hůlky si přivolal sadu na odběr krve a pokynul drakovi směrem k židli umístěné na druhé straně laboratoře. Zvedla jsem zrak a pohlédla na ředitele.

"Dnes večer se musíme vrátit do Bradavic, už tak budeme mít pravděpodobně problémy s profesorkou a momentálně již asi i ředitelkou Umbridgeovou."