Princezna Zmijozelu

53

"Půjdu s Tebou." Přikývl si sám pro sebe černovlasý a já na něj zůstala nevěřícně zírat. Zatímco se natáhl pro svůj vlastní hábit a přehodil si jej přes ramena. Poté mne chytl za ruku a společně jsme opustili soukromé komnaty mistra lektvarů, vstříc noční procházce a strhávání bodů.

...

"Rád bych se Tě na něco zeptal, potřebuji poradit..." spustil po chvilce ticha, které přehlušovaly pouze naše kroky černovlasý.

"Ano?"

"Albus mě požádal," pozvedl lektvarista prsty v parodii na uvozovky, "abych pana Pottera učil nitrobraně."

"Hmm"

"Musím to udělat, ale zároveň nechci." Zašklebil se černovlasý a ještě více zpomalil už tak klidný krok, se mnou po boku nikam nespěchal.

"Je to potřeba Severusi," začala jsem klidným tónem, "vím že Harryho nemáš rád, ale bez něj tuto válku nevyhrajeme. Je potřeba aby se nitrobranu naučil. Klidně ti s tím pomůžu."

"Já ho tak nenávidím..." zasyčel muž vztekle, ale jeho zlostí zkřivená tvář se po chvilce uvolnila, když pevněji sevřel mou ruku.

"Harryho?"

"Brumbála!"

...

Druhý den v šest hodin večer se ozvalo tlumené zaklepání a po tiché výzvě mistra lektvarů vešel Harry dovnitř. Potemnělá místnost byla lemovaná policemi se stovkami sklenic, ve kterých byla v různých barevných tekutinách naložená slizká zvířata a rostliny. V rohu stála skříň plná přísad do lektvarů. Harryho pozornost přitáhl stůl, kde ve světle svíčky stála mělká kamenná miska s vyrytými runami a symboly. Harry ji hned poznal - byla to Brumbálova myslánka. Divil se, co tam dělala a nadskočil, když se ze stínů ozval Severusův chladný hlas.

„Zavřete za sebou dveře, Pottere." Chlapec to udělal, s děsivým pocitem, že sám sebe uvězňuje. Když se otočil, Severus došel ke svému stolu a tiše ukazoval Harrymu na křeslo, které u něj stálo. Harry se posadil a lektvarista také, chladné černé oči upíral bez jediného mrknutí na stále se chvějícího chlapce, nechuť se rýsovala v každé vrásce obličeje. "Takže, Pottere, víte proč jste tady," řekl. „Ředitel mě požádal, abych vás učil Nitrobranu. Jenom doufám, že při ní projevíte víc obratnosti než při lektvarech."

„Dobře," řekl Harry stroze.

„Tohle možná není normální hodina, Pottere," řekl černovlasý mistr lektvarů a oči se mu zlomyslně zúžily, „ale pořád jsem váš učitel a proto mě budete celou dobu oslovovat pane nebo profesore."

„Ano...pane," řekl Harry.Severus si ho ještě chvíli prohlížel zúženýma očima a potom řekl,

„Takže, Nitrobrana. Jak jsem vám již řekl v kuchyni vašeho kmotra, tato část magie uzavírá mysl proti vnějším vniknutím a vlivům."

„A proč si profesor Brumbál myslí, že to potřebuju, pane?" zeptal se Harry,pohled upřený přímo do těch černých očí a bylo vidět jak přemýšlel o tom, jestli mu Severus odpoví. Černovlasý se na něj chvíli díval a potom opovržlivě řekl,

„Na to už jste snad musel přijít i vy, Pottere. Temný pán je velice zručný v Nitrozpytu -"

„Co to je? Pane?"

„To je schopnost získat pocity a vzpomínky z myslí jiných lidí -"

„Může číst myšlenky?" zeptal se Harry rychle, jak se mu potvrdily jeho nejhorší obavy.