Princezna Zmijozelu

54

'Myslím, že si zasloužíš odměnu...'

'Mmm, to máš pravdu. Odměnu si zasloužím. A taky si ji okamžitě vyberu!'

"Severusi..." zasténala jsem tlumeně, když mě černovlasý začal líbat po straně krku a z jeho hrudi byly cítit stejně tlumené vibrace smíchu. Když mne zvedal a odnášel v náručí do své černě povlečené postele.

...

Už jsem vám říkala, jak moc miluji Soboty? Ten slastný den klidu mezi těmi občas šílenými dny. A už jsem vám říkala, jak moc miluji Soboty v Bradavicích? Místě, kde mě nečeká žádná z mých obvyklých povinností. Severus měl samozřejmě jiný názor a proto vstal stejně brzy, jako každý den. Se zamručením jsem se otočila na jeho stranu postele a ještě víc se zachumlala do deky.

'Dobré ráno...' dotkl se černovlasý opatrně mé mysli.

'I Tobě...'

'Vstaneš?'

'Ne.'

...

Vstala jsem až o dvě hodiny později, zabalila se do černého huňatého županu. Který jsem takřka táhla po zemi. Ano, byl Severusův a byl mi velký. Černovlasého mistra lektvarů jsem našla sedět v pracovně za stolem, kde ostrými tahy brku škrtal věty v testech a esejích, které zabíraly slušnou část desky. Nemusela jsem říct ani slovo, neustálé spojení myslí Severusovi jasně napovědělo, že jsem vstoupila do místnosti a poté zvedl zrak od pergamenu a pohlédl na mě.

"Dvě hodiny, 12 minut a 41 vteřin." Prohlásil stroze, než mu zacukal levý koutek úst. Probodla jsem ho ledovým pohledem a usedla do křesla na druhé straně stolu. Drze jsem zvedla nohy a položila si je na ebenovou desku, těsně vedle již opravené kupičky pergamenů. Na toto gesto neřekl černovlasý ani slovo, levou rukou pozvedl hůlku a pouze mávl. Než se sklonil zpět k opravování, zběsilému škrtání, psaní kousavých poznámek a snižování známek. O vteřinku později ke stolu přilevitoval malý hrnek s černou kávou oslazený jednou lžičkou medu. Přesně tak, jak jsem to milovala a on to věděl.

"Díky..." pousmála jsem se jemně a zvedla horkou tekutinu ke rtům. Přivřela jsem oči a dopřála si první doušek, který jako by mě pohladil. Černé oči mě pozorovaly se zvláštním podtónem v hlubinách. "Už jsi snídal?"

"Ještě ne," zamračil se černovlasý a obzvlášť dlouhým pohybem přeškrtl skoro celý řádek testu. Pozvedla jsem obočí a upřela zrak na pergamen. "Weasley" zamručel mi v odpověď na mou nepoloženou otázku.

"Najíme se spolu?"

"Nemám hlad." Skoro zavrčel a dalším prudkým tahem brku škrtl další poznámku.

"To jsou ty testy tak moc špatné?"

"Hmm." Zamručel mi v odpověď a pustil se do psaní obzvlášť kousavé poznámky. Bylo mi jasné, že s ním momentálně nebude úplně řeč. Můj mistr lektvarů uměl být úžasně mrzutý a nálady střídal rychlostí změny počasí v horách. S mírnou škodolibostí jsem se zvedla z křesla, rozpustila své bílé vlasy a stáhla ze sebe černý župan. Černé oči se odtrhly od textu a hltaly mé obnažené tělo. Bez jediného pohledu jeho směrem jsem natáhla ruku a stínovou magií si přivolala čisté oblečení. Do kterého jsem se pomalu oblékla. Zvolila jsem obyčejné černé prádlo, tričko s krátkým rukávem a legíny. Vše v černé barvě. Poté jsem odlevitovala zpět černý župan a přivolala svou tašku s učebnicemi. A pustila se do plnění úkolů a psaní esejí. S mírným zadostiučiněním jsem se rozhodla, že esej do lektvarů na téma využití krve a rohů jednorožců nechám až na konec. A jako první si zvolila 30 palců dlouhou esej do přeměňování na téma kompletní přeměny myši v pohár. Musím uznat, že i přes úvodní nechuť mi toto téma šlo poměrně od ruky. A místností se rozléhalo praskání krbu a jemné škrábání dvou brků. Bohužel můj původní černý brk se stříbrným kováním nešel opravit normálními kouzly. Odeslala jsem jej soví poštou do specializovaného obchodu a prozatím si koupila jiný. Severus mě místy po očku pozoroval. Neřekl však ani slovo, jeho mysl ale byla naplněna skoro neuvěřitelným klidem.