Princezna Zmijozelu

36

...

'Vyspal jsi se dobře Marione?' Zazněla má myšlenka jemně. Drak se lehce ošil ale oči neotevřel.

'Nebylo to špatné, vlastně to bylo dobré. Po dlouhých letech jsem konečně pořádně spal.' Odpověděl mi rozespalým hlasem.

'A nechtěl bys vstát?' Mou myšlenku barvila pobavenost.

'Vlastně ani ne, proč?' Zamyslel se bílý a mezitím si natáhl ocas do pohodlnější polohy.

'Třeba proto, že jsi si ustlal ve velké síni a je čas snídaně? Chodí sem studenti a tak.' Poukázala jsem na fakt, že je ráno.

'Snídaně? To zní dobře. Dal bych si, mmh skutečně bych si rád dal... co třeba Salazarovo stehno?' Pokud se v myšlenkách dá šklebit, tak přesně takhle byla Marionova myšlenka cítit.

'Marione!'

'No co? Ty sis taky svou část Salazara užila.' Mrklo na mě jedno nyní už otevřené šedé oko.

'zlobíš se?' Letmý závan strachu, který drak okamžitě zničil.

'Ne, nezlobím. Už jsem ti říkal, že dračí láska funguje jinak. Miluju tě proto že jsi. A jsi moje.' Tahle myšlenka byla podbarvená skutečnou láskou, až se mi sevřelo srdce.

'I já Tebe Marione, i já Tebe.' Odpověděla jsem mu vřele, to souznění bylo úžasné. Drak mi věnoval spokojený pohled.

'Jsem ochotný se občas trochu podělit.' A pokud se draci mohou smát, byl tohle jemný úsměv.

'Vstaneš tedy?'

'Ne, nechce se mi.'

...

'A nyní už by se ti nechtělo vstát?' Zkusila jsem to znovu v době oběda. Neboť se bílý drak stále rozvaloval v polovině velké síně. Sice si všichni dávali pozor kam šlapou, ale samotná síň se zdála těsnější. S obdivem si zatím nikdo nestěžoval. Ani studenti, ani profesoři, dokonce ani spící drak. Všichni se chovali jako by to bylo v naprostém pořádku.

'Nechce' přešel Marion k jednoslovné odpovědi a posunul hlavu o půl metru doleva čímž strčil do jisté studentky z Havraspáru, která sice zalapala po dechu. Ale rozhodně si nedovolila spícího draka probudit.

'Nikdy nebuď spícího draka...' povzdychla jsem si.

'Ano, tohle heslo se mi skutečně líbí.'  Souhlasil bílý spokojeně, přesto však otevřel jedno šedé oko. Které si mě zvědavě prohlédlo od hlavy k patě. Svěšená ramena, smutek vypsaných v očích. Drak nepotřeboval příliš mnoho podnětů aby byl starostlivý. 'Děje se něco?' 

'Marione...' 

'Sdílím s tebou mysl, sice ještě neúplně ale i tak poznám, že se něco děje. Pověz mi o tom. Minimálně ti mohu slíbit, že tě nikdy nemíním opustit. Jsi přeci jen moje.' Mrklo vroucně šedé oko.