Princezna Zmijozelu

40

... 

Harry couval nazpátek, až narazil do temné zdi Komnaty, a ve chvíli, kdy pevně zavřel oči, ucítil Fawkesovo křídlo: otřelo se mu o tvář, jak se pták vznesl. Harry měl chuť křiknout Zůstaň se mnou! – ovšem jaké vyhlídky měl fénix proti hadímu králi? Na kamennou podlahu síně dopadlo cosi obrovského a Harry cítil, jak se vše zatřáslo. Věděl, co se děje, cítil to, ba téměř viděl obrovitého hada, jenž se vyplazil ze Zmijozelových úst. Pak uslyšel Raddleův syčivý hlas:

„Zab ho." Bazilišek mířil k Harrymu: jeho mohutné tělo se těžkopádně plazilo po zaprášené podlaze. S očima stále pevně zavřenýma vyrazil Harry poslepu šikmo stranou, s rukama před sebou, aby nahmatal cestu. Slyšel, jak se Raddle chechtá... Vtom Harry klopýtl. Dopadl na kamennou podlahu a ucítil v ústech krev. Had byl sotva stopu od něj a Harry slyšel, jak se přibližuje. Pak se přímo nad ním ozval hlasitý třaskavý zvuk a cosi těžkého jej uhodilo tak prudce, až ho to přirazilo ke stěně. Už jenom čekal, až se mu do těla zaboří hadí zuby, místo toho však uslyšel další rozběsněný sykot a cosi, co divoce vráželo do sloupů. Už se neudržel. Pootevřel oči právě tolik, aby se mohl podívat, co se děje. Obrovitý had – zářivě, jedovatě zelený a silný jako kmen dubu – se zvedl vysoko do vzduchu a jeho veliká tupá hlava se opile zmítala mezi sloupy. Jak se Harry zachvěl, připraven oči zase zavřít, kdyby se bazilišek otočil, zjistil, co odvedlo plazovu pozornost. Okolo hadí hlavy kroužil Fawkes a bazilišek po něm zuřivě chňapal jedovatými zuby, dlouhými a tenkými jako šavle. Fawkes prudce vyrazil dolů. Jeho dlouhý zlatý zobák zmizel Harrymu z očí a po podlaze se rozstříkla sprška tmavé krve. Had švihl ocasem a jen těsně Harryho minul, a než Potter stačil zamhouřit oči, bazilišek se otočil. Harry mu hleděl přímo do tváře a viděl, že fénix mu propíchl obě oči, obě ty velké žluté bulvy. Na podlahu chlístala krev a obrovitý had se zmítal v smrtelných křečích.

„Ne!" slyšel Harry, jak Raddle vříská.

„Toho ptáka nech být! Nech ho být. Ten kluk je za tebou! Pořád ještě ho můžeš najít po čichu! Toho zab! Zab ho!" Oslepený had se zmateně kymácel, doposud smrtelně nebezpečný. Fawkes mu kroužil kolem hlavy, zpíval svou tajemnou, děsivou píseň a občas sekl baziliška zobákem do šupinatého nosu; z vyklovnutých očí se mu stále řinula krev.

„Pomozte mi," mumlal Harry jako šílený, „pomozte mi přece někdo!"

...

'Je to jen iluze Harry, bojuj.'

...

Had se znovu rozmáchl ocasem po podlaze a Harry uskočil. Cosi měkkého jej udeřilo do obličeje. Bazilišek mu ocasem přihrál do náruče Moudrý klobouk a Harry jej pevně uchopil. To bylo všecko, co mu zbývalo – jeho jediná naděje. Prudce si klobouk narazil na hlavu a padl na podlahu právě ve chvíli, kdy nad ním znovu proletěl baziliškův ocas.

„Pomoc...! Pomoc...!" říkal si v duchu Harry, obě oči i pod kloboukem pevně zavřené. „Prosím, pomozte mi někdo!" Nikdo však neodpovídal. Místo toho se klobouk stáhl, jako by jej pevně stiskla čísi neviditelná ruka. Pak Harrymu dopadlo na hlavu něco tvrdého a těžkého a málem ho to omráčilo. Před očima se mu roztančily hvězdičky a on uchopil klobouk za špičku, aby si ho sundal, a vtom pod ním to dlouhé a tvrdé nahmatal. Uvnitř klobouku se objevil zářivý stříbrný meč, na jehož jílci se třpytily rubíny veliké jako vejce.

„Zab toho kluka! Ptáka nech být! Ten parchant je za tebou! Hledej ho po čichu!" To už stál Harry na nohou, připraven k boji. Baziliškovi hlava klesala, jeho tělo se svíjelo do obrovských smyček a vráželo do sloupů, jak se had obracel, aby se k němu otočil čelem. Harry spatřil veliké, zakrvácené oční důlky a tlamu roztaženou dokořán, dost velkou, aby ho mohla spolknout celého, a plnou zubů dlouhých jako jeho meč, tenkých, třpytivých a jedovatých... Bazilišek se poslepu vrhl vpřed. Harry uskočil a hadí hlava narazila do zdi Komnaty. Obratem však zaútočila znovu a rozeklaný jazyk uhodil Harryho do boku. Harry oběma rukama zdvihl svůj meč. Bazilišek vyrazil znovu – a tentokrát mířil přesně. Harry vložil do rány celou svou váhu a vrazil meč až po jílec do horního patra plazovy tlamy. Zatímco mu teplá krev zmáčela paže, ucítil však těsně nad loktem palčivou bolest. Jeden z dlouhých, jedovatých zubů mu vnikal hlouběji a hlouběji do paže a pak se rozlomil, jak se Bazilišek převrátil na bok a v smrtelné křeči padl na podlahu. Harry sklouzl po stěně dolů. Uchopil zub, který mu do celého těla vysílal jed, a vytrhl si jej z paže. Věděl však, že je pozdě. Z rány se pomalu a nezadržitelně šířila pronikavá bolest. Už ve chvíli, kdy zub upustil a viděl, jak mu vlastní krev třísní hábit, zamžily se mu oči a komnata se počala rozplývat ve víru nejasných barev. Vtom proletělo kolem cosi temněrudého a Harry zaslechl vedle sebe tichý cupot ptačích drápků.