Princezna Zmijozelu

52

"Uzavřel jsssi dohodu ssse Sssmrtí?"

"Ano..." povzdychl si černovlasý a sklonil hlavu, překvapeně jsem zalapala po dechu a otočila se k němu, do očí mi však nepohlédl.

"Věřím ti Ssseverusssi Sssnape, Sssalazarova sssoukromá laboratoř, ti bude vždy k dissspozici." Poklonil se strážce a s tichým cvaknutím se otevřely pečetěné dveře.

...

Společně jsme vešli dovnitř, uvítal nás znatelný chlad a vzduch byl prosycen vůni bylin a dalších přísad. Severus se takřka zbožně rozhlížel na všechny strany. Laboratoř byla tvořená třemi kruhovými místnostmi, dvěma většími a jednou menší. Celá první místnost, ve které jsme akorát stáli, byla zařízena vysokými ebenovými regály, které stály podél kruhových stěn. Výjimkou byly pouze tři průchody. Regály byly naplněny tisíci vzorky částí rostlin, zvířat a podivných tekutin a prášků. Všechny úhledně popsané Salazarovým jemně skloněným písmem, k mému překvapení zde hadí řeč nepoužíval. Každá sklenice či krabička byla zařazena dle systému uložení, který používal i sám Severus. Což mu rychleji pomohlo orientovat se mezi jednotlivými přísadami. Uprostřed místnosti stál kruhový stůl opět z ebenového dřeva, který měl v plných bocích další desítky malých přihrádek. Každá z nich obsahovala vzácnější přísady. Od Mantichoří krve a jedu, přes slzy, krev a rohy jednorožců, všelijaké části dračích těl a dokonce i několik pírek z gryfů. Na stole byl uprostřed umístěn stříbrný koš ve kterém hořel věčný oheň, který s několika vkusně umístněnými magickými lampami osvětloval celý prostor. Severus skoro ani nedýchal, takových možností využití, takových lektvarů co by mohl uvařit. Nebo dokonce vymyslet. Bez jediného slova jsme prošli do druhé, menší místnosti, která byla obložená regály úplně stejně. Tyto regály však byly naplněny již hotovými lektvary, na kterých byla umístěna konzervační kouzla.

"Oh" vydechl černovlasý, zatímco očima projížděl stovky plných, zapečetěných lahviček. 'Takových možností... tisíce způsobů jak se zbavit nepotřebných...' Severusovu myšlenku jsem nechala bez odpovědi, protože mi hlavou proběhla také. Měl totiž pravdu, více než polovina lektvarů pod konzervačními kouzly by se dala použít pro odstranění nepotřebných. V tom okamžiku se mé mysli dotkla další a já přivítala Ranniho jako starého přítele a bez sebemenšího zaváhání jej nechala projít svou obranou.

'Dotkni ssse levou rukou zdi za mnoholičnými lektvary.' Přikázal mi jemně hadí král a já uposlechla jeho radu a natáhla se přes několik desítek uvařených dávek. Až má ruka narazila dlaní na chladnou zeď. 'A řekni ssslova - pro Lady Tessssss Rhodopii Malfoy. V hadím jazyce.'

"Pro Lady Tess Rhodopii Malfoy." Zopakovala jsem slova v hadí řeči po Rannim a najednou jsem pod rukou ucítila pnutí kouzla, když se otevřela tajná přihrádka. Severus při pohledu na mou ruku ztuhl a já o vteřinu později také. Ten tajný prostor byl osazen několika desítkami ampulek. Z nichž každá obsahovala Felix Felixis. Lektvar štěstí. Severus zbožně natáhl ruku a jednu z ampulek vyndal. Prohlížel si ji ze všech stran než souhlasně zamručel.

"Precizní práce," pochválil kvalitu a poté ampulku opatrně vrátil zpět. "Když vidím to množství" Pokynul rukou směrem k tajné skrýši. "Musel to Salazar vařit poměrně dlouho, Felix Felixis se dá vařit pouze v omezeném množství 10ti dávek jednou za 6 měsíců. Dokonce jej ani nelze vařit ve více kotlíkách zároveň kvůli výparům. Můj odhad je zhruba 5 až 6 let práce."

"Pro-Merlina" vydechla jsem a znovu očima přejela řadu ampulek.

"To místo bylo zapečetěné heslem," promluvil po chvilce Severus a já mlčky přikývla. "Jak bylo to heslo?"