Princezna Zmijozelu

58

"To co jste zkoušeli s ředitelem bylo složitější navázání na ty základy. Tudíž máš praxi v pokročilejších verzích. Proto nebudeš mít s žádnou částí toho učiva problém." Vysvětlil mi celkem klidně kouzelník i když mu v hlase zazněl tlumený podtón, který bych přiřadila k pýše.

"Už jsem ti řekla, že tě miluji?"

"Tak tisíckrát, ale pokaždé to slyším moc rád." Zněžněl okamžitě jeho hlas.

"Pustíš za mnou zítra mé přátele?"

"Jistě, ale musíš být v posteli a vypadat na umření. Nemůžeme si dovolit, aby alibi, které Albus vymyslel jen tak padlo. Jde primárně o tvou bezpečnost."

"Já vím, nápad na poničené magické jádro nebyl Albuse ale můj."

...

Druhý dne po obědě jsem se uvelebila v Severusově posteli, nechala se důkladně přikrýt dekou a záda mi černovlasý kouzelník vypodložil polštáři. Stínovou magií jsem si přivolala knihu o pokročilých lektvarech, kterou mi sám lektvarista již několikrát doporučoval. Chtě nechtě jsem do sebe kopla upravenou verzi lektvaru, který jsme využili pro představení v ředitelně, o několik minut později mé tělo skutečně ochablo a magická energie se skryla pod pečlivě upředený plášť. Severus si mne ještě několikrát prohlédl a důmyslnými kouzly pozměnil vzhled mého těla. Vypadala jsem skoro jako duch, bledá se splihlými bílými vlasy s tmavými kruhy pod očima. Působila jsem vyčerpaným dojmem a to byl přesně ten, kterého jsme se snažili docílit. Kouzelník spokojeně zafuněl.

"Nechám je tu hodinu, poté je budu muset vyhnat ano?" Pronesl s jistou nelibostí v hlase,

"V pořádku, musíme zachovat to zdání." Přikývla jsem, šťastná že konečně uvidím své kamarády. "Komu jsi vlastně řekl, že mne smí navštívit?"

"Dnes to bude slečna Grangerová a po dlouhé úvaze a přemlouvání z jeho strany" zašklebil se černovlasý "i pan Potter, který se cítil obzvlášť provinile." 

"Severusi, Hermiona o našem zasnoubení ví. Ale Harry nikoliv,"

"Přemýšlel jsem o tom, pokud jej požádáš o mlčenlivost i on může naše malé tajemství znát." Přikývl lektvarista po chvilce a bylo vidět, že se mu tato skutečnost úplně nelíbí.

"Dobře, zítra také budeme mít nějakou návštěvu?"

"Jistě," odfrkl si černovlasý, "zítra sem pustím pana Malfoye a pana Zabiniho."

"Děkuji."

...

Po několika minutách, při kterých jsem zvedla knihu a pustila se do čtení se ozvalo tichoučké zaklepání. Zvedla jsem hlavu akorát ve chvíli kdy do ztemnělé ložnice vstoupil Severus a za ním Zmijozelka a Nebelvír.

"Jak jsem slíbil, vedu ti návštěvu." Pokynul černovlasý rukou k Hermioně a Harrymu, kteří se oba zvědavě rozhlíželi po místnosti,  které dominovala černá postel. Zmijozelka se usmála se zvláštním odleskem v očích a bez zaváhání usedla vedle mých nohou. Severus na mne pobaveně mrknul. "Slíbil jsem hodinu, ne víc." Pronesl se zvláštním tvrdším podtónem. Harry nervózně sevřel prsty levé ruky v pěst a poté se znovu rozhlédl po místnosti. Hermiona si svého kamaráda nevšímala a okamžitě si mě změřila starostlivým pohledem.

"Tak moc ráda tě vidím Tess," spustila okamžitě jen co černovlasý lektvarista tiše vyklouzl ze dveří. Pousmála jsem se a stáhla si bílé vlasy gumičkou do nedbalého culíku. "Už je ti lépe?"