Princezna Zmijozelu

61

"Aurelius tvůrce." Vydechla jsem najednou a čarodějka se pochvalně usmála.

"Ano, Aurelius Tvůrce. Spojením magie a přírody vytvořil stovky nových magických druhů rostlin a zvířat. Byl také prvním ze zvěromágů a byl to on, kdo učil Merlina a Morganu tajům magie."

"Nicolas je jeho rodu?"

"Je to jeho syn."

...

'Tess!' Vykřikl Marion v mysli a já přerušila velmi zajímavý rozhovor s Perenellou a okamžitě se otočila. Uprostřed cesty mezi námi a muži stál pomalu se rozpadající patron. Majestátní vlk si nás všechny změřil pohledem a poté upřel svůj zrak na Albuse.

"Pomoc! Napadli nás ti v černém. Mórríghana je v bezvědomí a já už nemám dostatek sil." Promluvil jemným hlasem ve kterém zněla těžce potlačovaná panika a strach.

"Kdo jsi?" Zeptal se Albus okamžitě a vlk pokrčil čenichem.

"Addia, učednice."

"Kde jsi?"

"Ukáži vám místo pro přemístění." Dořekl vlk a poté se přikrčil a jemně zvedl ocas, starší kouzelník se otočil a pohlédl na Severuse, který přikývl. To už byla i Perenella na nohou a pozvedla svou hůlku. Sérií tlumeně zamumlaných kouzel a mávnutích hůlkou proměnila všechno naše společenské oblečení do klasického. Překvapeně jsem se na ni otočila a starší čarodějka mi věnovala letmé pozvednutí koutků.

"U Merlina!" Vyjekl Kingsley, když si pořádně prohlédl místo pro přemístění. "To je Amerika, to jsou minimálně 4 skoky."

"Uklidni se Kingsley," napomenul ho Nicolas ostře a otočil se k řediteli. "Albusi, v něčem má ten hoch pravdu. Je to hodně daleko, takový skok nezvládneme v propojení ani my dva. A kdyby ano, nikdy se nedostaneme zpět."

"Ale já bych mohla." Pronesla jsem tiše a všichni se na mě otočili.

"Jsi si jistá? Podle rychlého propočtu je to více než 7500 mil. Množství energie na 4 samostatné skoky by mě i Nicolase pravděpodobně hodně vyčerpalo. K takovýmto dálkám se využívají specializované letaxy zřízené na ministerstvech."

"Kolik nás půjde?" Pokračovala jsem dál a Severus se zprudka nadechl. Albus zvedl ruku a zadržel tak lektvaristovi protesty.

"Čím méně tím lépe." Konstatoval okamžitě ředitel. "Navrhuji abych to byl tedy pouze já, koho přeneseš. Tak budeme mít největší šanci na úspěch."

"A samozřejmě já." Zašklebil se bělovlasý a poté mi věnoval vážný pohled. 'Jsi si jistá? Máme hodně energie, ale tenhle úbytek pocítíme oba.'

'Musíme to udělat Marione. Jiná možnost není a tady jde o život.'

'Dobře, ale jen ti připomínám, že se ti poté bude zdát poškozené jádro jako pouhý vtip.'

'Já vím! Počítám, že to bude mít následky.'

"Dobře, ale musím se proměnit." Ukončil naši myšlenkovou rozpravu drak a poté se rychle svlékl a odešel na volné prostranství. V elegantní otočce nejprve zhmotnil svá křídla, která zbytek proměny schovala. A o pár vteřin později již opět byl ve své pravé dračí podobě. Bez jediného zaváhání jsem mu vylezla na hřbet, usadila se mezi ostny a natáhla ruku.

"Albusi." Pobídla jsem staršího kouzelníka, který se zvláštním zalesknutím očí vyšplhal za mnou a usadil se za mými zády. "A teď povol hradby své mysli a ukaž mi to místo." Kouzelník se nad mou žádostí zašklebil, málokdo by byl natolik odvážný jej o to žádat, ale uposlechl. Převzala jsem jeho myšlenku a začala se soustředit. Zároveň jsem zbořila všechny ochrany své mysli a dovolila našemu dračímu spojení převzít takřka úplnou kontrolu. Marion otevřel tlamu a secvakl zuby, zvedl se na nohy a udělal několik kroků. Než se zapřel drápy o nízkou kamennou zídku terasy. "Drž se." Bylo to poslední co jsem řekla, než se Marion s rykem vrhl jako šipka z kopce dolů aby nabral potřebnou rychlost. Řízen svými instinkty jen pár desítek metrů nad zemí s prásknutím rozevřel křídla a v ten okamžik nás pohltil prostor.