Princezna Zmijozelu

60

"Potom jsme tu my." Zašklebil se drak pobaveně, ale o vteřinu později znovu zvážněl. "A démon."

"Démon?!" Vyskočil Severus ze svého křesla a dokonce i ředitel se neovládl, sice nevyskočil ze svého křesla ale znatelně zbledl a jeho šokovaný pohled nikdy nezapomenu.

"Ano, ale nebudeme se nyní bavit o nižších démonech. Žaláře vybudované pod školními pozemky, nikdy nebyly bez účelu. Pod nimi leží ještě starší komnaty, vězení pro jednoho z vyšších démonů. Pekelného prince, žlutookého Azazela."

"Ale, ten nám přeci nebude chtít pomoct... Stál by jistě proti nám..." Vydechl ředitel se sklopenou hlavou.

"Ne, bude bojovat za naši věc." Ozval se Marion neústupně.

"Jak to můžeš vědět?" Zašeptal Severus a znovu zvedl hlavu, stejně jako ředitel.

"Protože mám něco, po čem zoufale touží." Usmála jsem se.

...

"Stále nerozumím tomu, co by po Tobě démon mohl chtít." Povzdechl si Severus později odpoledne, zatímco se utíral jemným černým ručníkem. Hraně jsem si povzdechla a dále vysoušela své bílé vlasy.

"Už jsem ti to vysvětlovala jednou Seve, Azazel sice touží po svobodě, ale zároveň se do své dimenze nechce vrátit sám. Hledá svou spřízněnou duši, či jak by se to dalo nazvat."

"Takže se mi tím snažíš říct, že s ním uzavřeš obchod a on dostane tvou duši?"

"Vlastně ano, ale má duše je spjatá s Marionem. Jsme propojeni na té nejnižší možné úrovni, kterou ani démon narušit nemůže. Takže ano, uzavřeme dohodu."

"Zapomínáš Severusi," vložil se do naší malé debaty i Marion, sedící na naší posteli. "Že my budeme žít víc než pár desítek let. Azazel může žádat její duši až na sklonku života. Což může být až za tisíce let. To je dost času na to, abychom našli způsob jak ho navěky uzavřít do jeho dimenze bez způsobu návratu."

"Takže vlastně chceme podvést nesmrtelného vyššího démona..." protočil černovlasý oči v sloup.

"V principu ano a nesmrtelný není." Shrnul to klidně Marion, "momentálně máme ale spoustu dalších problémů." Zašklebil se bělovlasý.

"Ano, a za 5 minut se bude podávat večeře a já ještě neměla čas vybrat si šaty!" Zasyčela jsem podrážděně a oba muži se uchechtli. Vztekle jsem mávla rukou a z velkého šatníku přilevitovaly dva společenské hábity a obleky.

"Ale noták!" Zaprotestoval bělovlasý, než ho umlčel jediný pohled mých modrošedých očí. Severus odevzdaně popadl jednu z hromádek a začal se bez protestů oblékat. Bělovlasý si ještě chviličku mumlal něco v dračí řeči ale oblékl se také. S jistým zadostiučiněním jsem odešla do šatníku a přejela pohledem po desítkách pověšených šatů, všech rozmanitých barev a střihů. Nakonec můj zrak spadl na krémově bílé šaty pověšené úplně vzadu. Jednoduchým stínovým kouzlem jsem si přivolala i odpovídající boty na jehlovém podpatku a jednu ze starších sad šperků. Konkrétně říčních perel z Indie.

"Prostě zvolíme jednoduchou eleganci." Ušklíbla jsem se pobaveně a poté se rychle s pomocí stínových kouzel oblékla. Nakonec jsem na látku umístila kouzla proti ušpinění. Věřte mi, obvykle se to hodilo na lemy šatů, tak aby byly stále zářivě čisté a nikoliv ušmudlané při otírání o podlahu či zem.