Princezna Zmijozelu

30

...

'Salazar, Severus.'

Tahle dvě jména se mi pořád proháněla hlavou. Oba kouzelníci pro mě byli důležití. Každý ovšem trochu jinak a co si budeme nalhávat. Pouze se Severusem bych mohla zestárnout, celý Salazarův život bych zůstala mladá, neb to byl jeden že tří zákonů mého obraceče času. K mému překvapení to byla Rowena, kdo se mnou nyní trávil nejvíce času. Chytrá čarodějka se rozhodla naučit mě léčitelství a já se do jejího učení vrhla po hlavě. Neb to nyní bylo velkým rozptýlením pro mou roztěkanou mysl. Salazar můj odstup chápal a na radu svého Nebelvírského přítele mi ponechal dostatek času.

...

"Roweno?" Oslovila jsem blondýnku, která se zrovna zabývala tříděním hromádky popsaných pergamenů. Za zvuku mého hlasu však zvedla hlavu a pohlédla na mě s tázavým výrazem ve tváři.

"Ano Tess?" Usmála se povzbudivě než si všimla kouzelného obrázku v mých rukou. Byly na něm vyobrazeny dvě smějící se dívky. Obě dívky, černovláska i blondýnka stály na louce u lesa, za kterým vykukoval hrad. A neboť jsem studovala dějiny, poznala jsem okamžitě hrad Havraspár.

"Kdo je to?" Zeptala jsem se s úsměvem. Úsměv na Rowenině tváři se prohloubil. Když se zahleděla na obrázek, konkrétně na děvče se zelenýma očima.

"To jsem já a vedle je moje sestra Charlotte." Odpověděla mi klidně čarodějka, přičemž prstem ukázala na svou zelenookou blonďatou sestru.

"Ale tady jsou tvé vlasy černé." Podotkla jsem pomalu, po čarodějčině tváři přeběhl smutný úsměv.

"Stalo se to dříve než jsem poznala ostatní."

"Co se stalo?" ptala jsem se zvědavě a na čarodějčin pokyn jsme obě usedly do křesel. Rowena klidně nalila z konvice čaj do dvou hrnků, pohodlně se uvelebila a pak se klidným hlasem pustila do vyprávění.

---

Rowenin příběh

Příběh mého dětství nebyl nikdy moc veselý. Jako nejstarší dcera lorda a lady z Havraspáru, byly mé dny naplněny především hodinami etikety, vyšívání a tance.

...

Můj učitel, byl vysoký muž v nejlepších letech. Jmenoval se Ridden a byl to otcův přítel z války. Pasovaný rytíř v nablýskané zbroji, co ovšem nikdo z přítomných netušil, byl i čarodějem. To on si všiml podivných náhod, které se kolem mě stávaly. Padaly knihy, zapaloval se oheň ve studeném krbu, některé předměty létaly vzduchem. Typická nekontrolovaná magie dětí. Byl to právě Ridden, kdo mi odhalil svět kouzel a magie. A muž, který mě všemu naučil.

...

Rok po mém narození se narodil můj bratr Radowan a rok po něm Kather. A nakonec má sestra Charlotte. Abys pochopila, už jako miminko byla krásná, přesně jako matka. Čistá blondýnka se zelenýma očima. Všemi milovaná a obskakovaná. Jako mladší dceru lorda a lady ji nečekalo tolik povinností jako nás ostatní. Už od dětství mě vedli k tomu, že se provdám za nejstaršího syna lorda Hookinse z Ostrostrže. A ten kluk byl vskutku strašný.

...

Jmenoval se Eustác, byl to vcelku vysoký zrzek s modrýma očima a prořízlou pusou. Nesnášela jsem ho už od první návštěvy u nich na hradě. Kdy mě naprosto nemožně polil jablečným nektarem a ani se neomluvil.
A samozřejmě, cokoliv já jsem nesnášela moje sestra milovala. Osud tomu chtěl a stejně jako se Charlotte zamilovala do něj, on se stejně zamiloval do ní. Jenže, sňatek byl dohodnut se starší sestrou, nikoliv mladší. A i když jsme všichni tři žádali rodiče, nehlo to s nimi ani o píď. Eustác i Charlotte to dávali za vinu mě. Však mohla jsem snad za to?