Princezna Zmijozelu

22

"Ano Severusi, jsem." Usmála jsem se načež jsem si všimla dopadajících kapek, které smáčely moje tričko. Ano dokonce i Severus Snape, ten chladný profesor lektvarů, má city a srdce. Trochu jsem se odtáhla a pomalu zvedla hlavu, černovlasý se však zrovna sklonil. V tom jediném okamžiku se naše rty setkaly a ten jemný dotek přešel v polibek.

Ten letmý dotek rtů trval pouze několik vteřin a přesto se mi málem zastavilo srdce. Nakonec jsem to byla já, kdo se chtěl odtáhnout a pak jsem poprvé okusila sladkost jeho rtů. V ten okamžik jsem si to rozmyslela. Severus, který musel být překvapený stejně jako já, se však nedotáhl. Váhavě mě pohladil po tváři a já si vzápětí vjela dlaní do jeho černých vlasů. Náš polibek se prohloubil a ani jeden z nás to nedokázal zastavit. Nakonec jsme se od sebe odtrhli kvůli nedostatku kyslíku. Zmateně jsem se zahleděla do onyxových očí a v Tu ránu Severusova Nitrobrana padla jak domeček z karet. Černovlasý překvapeně zamrkal.

"Omlouvám se..." vydechl trhaně s bolestí vypsanou ve tváři, pomalu se začal zvedat a když se otočil k odchodu zastavila ho moje ruka, kterou jsem ho pouze jemně chytla za loket.

"Nenechávej mě tu." Zněla má prosba. Severus prudce vydechl než se otočil a přikývl.

"Poppy!" Zvedl hlas a v další vteřině vyběhla madame Pomfreyová ze své kanceláře.

"Slečno Malfoyová!" Vyjekla stará léčitelka dojatě a okamžitě na mě vrhla sadu diagnostických kouzel.

"Chtěla bych odejít..." Zněla moje tichá slova. V ten okamžik mi léčitelka věnovala přísný pohled.

"Tak na to rovnou zapomeňte slečno Malfoyová." Pronesla autoritativním hlasem stará žena.

"Poppy, slečna Malfoyová bude v mých soukromých komnatách." Zasáhl rychle Severus. Léčitelka překvapeně zamrkala, než váhavě přikývla. Trochu překvapeně jsem se nadechla, neboť obvykle nesmlouvavá léčitelka okamžitě po jediné Severusově větě zkrotla jako beránek. V dalším okamžiku se Severus pobaveně ušklíbl. Další naprosto nevídaná věc, než mě zvedl do své náruče. Tentokrát prudce vydechla Poppy, která však okamžitě zvedla deku, kterou mi upevnila přes obnažené nohy.

"Severusi! Žádné premisťování!" Přikázala léčitelka, cítila jsem jak pode mnou profesorovo tělo ztuhlo. Madame Pomfreyová mi ještě věnovala pobavené mrknutí. Načež se Severus otočil ke dveřím a se mnou v náručí prošel již otevřenými dveřmi.

"Jsem zvědav jak tohle vysvětlím..." zašklebil se Severus pobaveně, načež jsem se mu zavrtěla v náručí. Poté jsem se s potměšilým úsměvem opřela o jeho hruď jako to dělají ženy hrdinům v romantických filmech. Severus se znovu tlumeně zasmál než úmyslně zpomalil krok. Nyní už po nás zvědavě pokukovaly obrazy a zpráva o tom, že jsem vzhůru se takřka okamžitě začala šířit hradem.
První koho jsme potkali byl překvapený školník. Který zůstal nevěřícně zírat s otevřenou pusou, korunu tomu nasadil když mu z ruky vypadl ještě stále mokrý mop a s hlasitým čvachtnutím vytvořil louži na podlaze. Hned po něm následovalo několik studentek z Havraspáru. Jejich pohledy byly k nezaplacení. Severus na sebe nenechal dlouho čekat a všechny probodl pohledem. Těsně před vstupem na schodiště směřující do podzemních prostor jsme narazili na profesorku Umbridgeovou. Která si tam v klidu postávala a čekala na jakékoliv porušení školního řádu. Dokonce i ona překvapeně vykulila oči, v dalším momentě se však zářivě přesladce usmála.

"Slečno Malfoyová" zahlaholila svým dívčím hláskem dostatečně nahlas, že to bylo slyšet i u večeře ve velké síni. Kde bylo okamžitě ticho. Než jsem se stihla nadechnout k odpovědi ze dveří vyběhli mojí Zmijozelští přátelé. Netrvalo to dlouho a stála kolem nás v kroužku celá zmijozelská kolej. A dokonce i ostatní studenti vykukovali ze dveří. Stačil však jediný Severusův pokyn a všichni se okamžitě vrátili na večeři. Načež jsem se konečně zmohla k odpovědi.