Princezna Zmijozelu

07

Po výtečném jídle, které jako obvykle předčilo naše očekávání, mi Blaise věnoval pobavený úsměv v kterém se skrývala otázka. Přikývla jsem a tak se čokoládový Zmijozel otočil na skřítky. Winky v žlutých šatičkách zaregistrovala Zabiniho pohled a přicupitala znovu k našemu stolu.

"Může ještě Winky pánovi a paní posloužit?" Usmála se skřítka zasněně.

"Dva šálky horké čokolády, prosím." Usmál se znovu Blaise.

"Okamžik pane." Poklonila se skřítka a v dalším okamžiku stály na stole dva tmavě zelené šálky horké čokolády. Která byla proslulá mezi všemi obyvateli Bradavic.

"Dneska máme hlídku Blaisi." Setkala jsem se s pohledem jeho očí.

"Já vím" povzdechl si naoko Zabini.

"V Deset hodin se sejdeme ve společenské místnosti." Věnovala jsem mu úsměv.

"Dneska je famfrpálový trénink." Úsměv na tváři čokoládového zmijozela vystřídal zamyšlený pohled. "Nechtěla bys ostatně jít se mnou? Však víš - fandit mi." Věnoval mi prosebný pohled. Na oko jsem se zachmuřila. Nemohla jsem ho přeci odmítnout.

"Já nevím, mám odpoledne hodně práce, ... slíbila jsem Pansy, že jí pomůžu s tou esejí do přeměňování." Sklonila jsem hlavu a schovala si tvář za oponu svých vlasů. V ten okamžik jsem ucítila dotek na levé ruce. Pomalu jsem zvedla hlavu a setkala se s jeho pohledem.

"Prosím Tess, pojď tam se mnou."

"Dobře, půjdu."

"Jupííí" zapištěl Blaise jako puberťačka, která dostala pozvánku na půlnoční párty.
Povzdechla jsem si a poté jsem se začala smát. V tu chvíli mi Zabini věnoval další pohled.

"Ach" povzdechla jsem si znovu s pohledem na nástěnné hodiny, 11:00
"Blaisi měli bychom jít na Dějiny."

"Mě se nechce." Zavrtěl nesouhlasně hlavou jmenovaný.

"Mě také ne." Usmála jsem se znovu.

"Tak nepůjdem! Vyřešeno!" V Zabiniho očích se roztančily nezbedné plamínky.
Sehla jsem se ke své brašně a zkontrolovala její obsah.

"Už máš hotovou tu esej na přeměňování?" Otázala jsem se největšího Zmijozelského vtipálka.

"Nikoliv." Zašklebil se a věnoval mi tázavý pohled.

"Tak pojď do knihovny, pomůžu ti s tím." Usmála jsem se a zvedla se od stolu. Zabini přikývl. Vstal od stolu, přehodil si svou brašnu přes rameno, poté se natáhl a sebral mi se smíchem z ruky popruh té mojí.

"Dneska není těžká" Ohradila jsem se.

"To neznamená, že ji musíš nosit." Věnoval mi zmijozel galantní úsměv. V dalším okamžiku mi nabídl rámě, které jsem s rošťáckým úsměvem přijala, protentokrát se nezbedné plamínky roztančily v mých očích. Blaise se ušklíbl a poté jsme se vydali do velké Bradavické knihovny, ráji všech šprtů.

...

Bradavická knihovna - ráj všech šprtů,  milovníků literatury a madame Pinceové.
Věčně zamračené, vychrtlé a přísné
čarodějky-knihovnice s krátkými černými vlasy. Kterou mnozí studenti nenazvali jinak než přezdívkou Sup. Potichu jsme vstoupili do knihovny a okamžitě jsme se setkali se zamračeným pohledem madame Pinceové.

"Slečna Malfoyová a pan Zabini. Zajímavé." Zamručela si pro sebe Irma a něco si brkem poznamenala do pergamenu, který ležel před ní na stole.