Princezna Zmijozelu

65

"Tak proč jsi byla mimo?" Zeptal se znovu Theo za celou skupinku.

"Kvůli Brumbálovi, chtěl zjistit co mi dává za moc spojení s drakem."

...

To, že nenávidím Pondělní rána, je holý fakt. Ale asi budu nenávidět i ta Úterní. Ale tohle vlastně nebyly moje pocity, to Severus. Lektvarista měl dnes opravdu hodně, hodně špatnou náladu a zrovna vůbec to neumocnil fakt, že měl mít večer další lekci nitrobrany s Harrym. Dokonce i Marion si u dnešní snídaně držel od černovlasého odstup a v tichosti, no jestli opomeneme mlaskání, srkání a další otravné zvuky, spořádal svou pěti-chodovou snídani tiše. Ano, pěti-chodovou. Ano, každý den. (Pokud by někdo toužil vědět, co vše patří do Marionovy snídaně. - Grilované klobásky s opečenými tousty, míchaná vajíčka s houbami, topinky s pálivou masovou směsí a fazolemi, opečený sýr zabalený do křupavé slaniny a nezapomeňme na dezert a to lívance se sirupem.) A poté za sebou bez jediného slova zavřel dveře do Severusovy laboratoře, zatímco každý jeho pohyb pronásledoval pár onyxových očí. A hranice mojí trpělivosti přetekla, když mi lektvarista věnoval bojovný pohled v momentě, kdy jsem trochu hlasitěji položila zpět na stůl šálek s čajem.

"Ještě chvíli se na mě tak dívej," ucedila jsem jedovatě, "a přerazím ti ten tvůj křivý nos o desku stolu." Černovlasý si pouze výsměšně odfrkl a to byla pomyslná poslední kapka. Než se místností prohnala surová magie. Která mimo jiné doslova vymazala stůl, všechny židle a dokonce i hrnek, jež svíraly jeho dlouhé prsty. V další vteřině, jsem mu podkopla nohy a se zavrčením jej shodila na podlahu. Překvapeně pozvedl obočí a než stačil cokoliv udělat, zbořila jsem poslední hranici ve dračím spojení a surová dračí magie se mi doslova vlila do žil. Zvedla jsem kouzelníka za loket, jako by byl pouhé batole, třemi dlouhými kroky jej dovláčela ke stolu a skutečně mu hlavou třískla o desku. Ozvalo se celkem uspokojující křupnutí. Severus se zapřel rukama a v další vteřině nedbaje na krev, která mu tekla po obličeji, se po mě ohnal. S krutým úsměvem, který zkřivil mé rty jsem se jeho pravé pěsti vyhnula celkem elegantním úklonem a té levé tím, že jsem se zaklonila. Přiznávám, že mě i potěšilo, že umí bojovat i jinak než kouzly. Ale to já přece také. Hezky ... ručně.
Dalších 10 minut, jsme na sebe střídavě útočili a bránili se tomu druhému. Téměř by se to dalo nazvat tancem, neb každý pohyb byl vyvážený a smyslný. Měl dobrou formu, šmejd. Až mě najednou chytl pod krkem a přirazil zády ke knihovně, z které se desítky knih vysypaly na podlahu. Obě ruce mi držel v úrovni pasu jen jednou dlaní, zatímco prsty druhé ruky pevně svíral můj krk. V očích se mi bojovně zalesklo a totožné pocity jsem cítila i z něj.
"Provokuj mne ještě chvilku," zavrčel výhružně "a bude to jenom horší."

"Říká ten, co skončil na lopatkách?" Otázala jsem se sarkasticky a onyxové oči mne opět probodly. Přikrčila jsem se, dupla mu pravou patou na prsty levé nohy a v momentě kdy se lektvarista sehnul a pustil mé ruce, dostal loktem tvrdou ránu zespodu na čelist. Proběhly mu mžitky před očima, zavrávoral, klopýtl a poté se moje pěst setkala s jeho solar plexus. Skončil skutečně na zemi, na zádech mezi třískami co zbyly z knihovny. "Měl by sis dávat pozor, milý Severusi. Příště už to nemusí být tak jemné." Pousmála jsem se vřele. A zrovna v tu chvíli otevřel drak dveře.

"Můžete mi kurva vysvětlit, co se tu k sakru děje?!" Vykřikl bělovlasý než jeho oči přivykly šeru. "No doprdele... Vážně jste se porvali jako dvě děcka?" Zasyčel drak podrážděně a zamířil do koupelny.

"Tohle by děcka nezvládla." Zašklebila jsem se a stínovou magií si vytáhla další třísku z předloktí.

"Vždyť jste to tu rozflákali jak kůlničku na dříví!" Syčel drak dál skrz otevřené dveře. Otočila jsem ztuhlým krkem a pohlédla na lektvaristu. Který se také otočil aby mi viděl do tváře. A poté během jediné vteřinky, jsme propukli v smích. Doslova jsme se tlemili jako dva psychopati, co právě překopali celý hřbitov lžící na boty. Další minutu jsme se smáli jak o život než se drak vrátil a probodl nás oba pohledem. "Psychopati." Odfrkl si nevrle a to jediné slovo přineslo další salvu neovladatelného smíchu, poté nám oběma vrazil do ruky ampulku s lektvarem. Než si začal mrmlat něco pod vousy v dračí řeči a mávat rukama. Pod jeho dohledem se místnost vrátila do původního stavu. Dokonce i odněkud vytáhl stůl, židle a Severusův hrnek s nedopitou kávou. "Ty," probodl Severuse bílý pohledem "bys měl jít učit."