Princezna Zmijozelu

56

Sssalazarovo monssstrum...' zaslechla jsem téměř pobavený tón Ranniho myšlenek. Má mysl sloužila řediteli jako spojka a zároveň překladač. Zašla jsem ještě dál a pronikla hlouběji i se svým pasažérem do tajů baziliškovy mysli. Jen maličko stačilo k tomu aby jsme se s Brumbálem mohli podívat na svět Ranniho žlutýma očima. 'Tak mne ossslovovali ti malí zbabělci z Nebelvírovy koleje... Přitom jsssem bránil jejich ubohé životy...'

"Omlouvám se..." vydechl ředitel takřka zbožně a já pomalu rozpojila naše spojené vědomí a opět vztyčila neprostupnou hradbu z dračích šupin.

...

"Neomlouvejte se pane řediteli, ví o tom pouze Severus a Marion. Byla bych ráda, kdyby tohle tajemství zůstalo tajemstvím."

"Jste samé překvapení slečno Malfoyová," zajiskřily blankytně modré oči pod zlatými půlměsícovými obroučkami. "Ukojte zvědavost jednoho starce a povězte mu, jakým způsobem se Vám toto povedlo." Pobídl mě jemně a znovu se pohodlně opřel.

"Když jsem se vrátila do minulosti, Godrik mě seznámil se svým fénixem. Myslím, že je to důvod proč přišel na mé zavolání." Pokynula jsem rukou směrem ke zlatočervenému ptáku, který stále seděl usazený na opěrce za mou hlavou. "Poté mě Salazar představil svému mazlíčkovi. Rannimu. Jaké to bylo překvapení, když jsem zjistila, že i já rozumím hadí řeči." Pousmála jsem se potěšeně. "Bazilišek se mne rozhodl obdarovat a kousnutím mi předal část své magie. Díky dračímu spojení jsem poté byla schopná se i bez nitrozpytu dotýkat myslí ostatních. Nedlouho poté jsem si uvědomila, že z Ranniho by mohl být úžasný spojenec v budoucnosti. Jenže vyvstal problém s tím, že ho Harry před třemi lety zabil."

"Pokud bych měl tedy hádat, využila jste obraceče času. Vrátila se před moment kdy došlo k souboji v tajemné komnatě. Ale stále nevím jakým způsobem, aniž byste pozměnila tok času, jste baziliška zachránila." Zamyslel se Brumbál nahlas a já souhlasně přikývla.

"Využili jsme magii iluzí." Pronesla jsem tiše a staršímu kouzelníkovi ztuhl úsměv na tváři. Trvalo to několik minut, než znovu promluvil.

"Slečno Malfoyová, chcete mi říci, že jste pomocí jedné z nejtěžších forem magie vytvořila realistickou pohybující se kopii baziliška?" Zvážněl ředitel a nyní byl jeho pohled naplněn fanatickým leskem.

"Ano." Přikývla jsem a ředitel upustil poloprázdný šálek čaje na zem, až se střípky porcelánu rozletěly do všech stran. Se zamračením jsem hrneček opravila stínovou magií a znovu jej dolila citronovým čajem. A nechala jej levitovat kousek od ředitelovy ruky, stačilo se jen natáhnout.

"Rád bych si tuto formu magie prohlédl slečno Malfoyová, bylo by to možné?" Navázal okamžitě Brumbál a přijal opravený šálek čaje zpět do chvějících se rukou. Bezmyšlenkovitě jsem přikývla a otočila hlavu na fénixe.

"Fawkesi" oslovila jsem jej tiše a zlatorudý fénix jemným houpnutím seskočil na mé levé rameno. Sklonil svou hlavu a přitiskl jí k mé tváři. Opatrně jsem snížila hradby své mysli a dotkla se té fénixovy. Přivítal mě jako dlouholetého přítele a dovolil mi obsáhnout celou jeho podstatu. Marion sledující celou schůzku v mé mysli automaticky vpletl svou sílu do té mé.'Videatur corpus tuum, videatur cor tuum, videatur tuum souls.' Vykřikla jsem v duchu a povolila dostatečný proud energie. Videatur corpus tuum, videatur cor tuum, videatur tuum souls.' A skutečně se na mém druhém rameni objevila dokonalá kopie Fawkese.

"Úžasné" vydechl ředitel okouzleně, vstal ze svého křesla a přesunul se blíže ke mě aby si iluzorního fénixe mohl prohlédnout. O pár minut později jsem s tichým povzdechem ukončila kouzlo a naplnila svou mysl vděčností směřovanou Fawkesovi a Marionovi, jež mi s tímhle kouzlem pomohli. Ředitel mě stále ostražitě pozoroval. "Pokud to tedy chápu správně, využila jste myšlenkové spojení s fénixem. Jehož jste díky propojení mysli byla schopná obsáhnout iluzorní kopii jeho těla. Díky dračímu spojení jste byla schopná využít dračí energie na podpoření kouzla. Protože množství magie, které zde proteklo by se mohlo rovnat týdenní spotřebě průměrného kouzelníka. Proto přemýšlím kolik magie bylo třeba k vytvoření fungující iluze jakou byl bazilišek." Pohodlně jsem se opřela zpět na pohovku a pohladila Fawkese po hlavě.