Princezna Zmijozelu

24

Slečno Malfoyová,
Zastavte se dnes ve dvě hodiny v ředitelně, mám nové informace o vašem tréninku. Albus Brumbál.
Ps: Mám rád bertíkovy fazolky

Trochu překvapeně jsem zírala na malý kousek pergamenu, který mi přinesla jedna ze školních sov na snídani. Přesto jsem se usmála a papírek nechala jednoduchým kouzlem shořet. Poté jsem se ve společnosti ostatních Zmijozelů a Hermiony vypravila na výuku lektvarů. Kde jsme jako obvykle s Nebelvírkou utvořily dvojici. Hermionin vztah s ostatními Nebelvíry byl nyní na spadnutí. Od pátku, kdy jí Ron surově chytil trávila všechen čas s námi. Neb jsme to byli mi Zmijozelové, kdo se za ni postavil, získala Hermiona pevné přátelství celé koleje. A těch pár členů, jímž byla Nebelvírka stále trnem v oku, přehodnotila názor. Také obdržela heslo od zmijozelského sklepení a postel v mém pokoji, který jsme spolu nyní sdílely. Nebelvírští se nyní k Hermioně chovali, jako by ani nebyla členem jejich koleje. A zatímco oni svou nejlepší členku odmítali, Zmijozelští se postupně stali její rodinou. Těchto změn si všimli i profesoři, ale nikdo z nich nic nenamítal. Neb viděli pravdu, tak jako Zmijozel. Hermiona Grangerová konečně šťastná.

"Víš Hermi, bavila jsem se se Severusem." Usmála jsem se zrovna, když jsem stavěla kotlík nad oheň. "Kdyby ses chtěla oficiálně stát členem Zmijozelu. Nebyl by to problém." Brunetka překvapeně zalapala po dechu až jí z ruky vypadl obsidiánový nůž. Kouzlem jsem ho zachytila dřív než se dotkl podlahy. Neb by se zničila jeho ostrá však křehká čepel.

"To by vážně šlo?" Vydechla brunetka a věnovala mi šťastný úsměv.

"Ano, stačí když se mnou po hodině půjdeš za Severusem a on to zařídí." Věnovala jsem jí povzbudivý úsměv, načež brunetka šťastně přikývla.

...

"Jste si jistá slečno Grangerová?" Zvedl Severus překvapeně hlavu a probodl brunetku tázavým pohledem.

"Ano pane profesore." Přikývla Hermiona s lehkým úsměvem.

"Dobrá tedy, ještě dnes o tom promluvím s ředitelem a profesorkou McGonagellovou. Pokud je to tak jak slečna Malfoyová uvádí a Vy si již nepřipadáte vítána v Nebelvíru, rád vás uvítám ve své koleji." Pokýval černovlasý hlavou.

"Děkuji pane profesore." Usmála se Hermiona dojatě.

"Slečno Malfoyová, myslím, že by bylo moudré vzít slečnu Grangerovou s sebou do ředitelny dnes odpoledne." Otočil se černovlasý profesor ještě mým směrem. Ovšem jeho oči na malý okamžik zněžněly.

...

"Oh Hermiono jste si jistá?" Zeptala se ještě jednou viditelně ustaraná profesorka McGonagellová brunetky sedící před jejím stolem.

"Ano paní profesorko" přikývla Hermiona vážně.

"A co vás k tomuto rozhodnutí dovedlo Hermiono?" Položila Minerva velice důležitou otázku.

"Toho je víc paní profesorko, ale nejvíce mi vadí předsudky. Tess mi otevřela oči a se Zmijozelskými mám pocit jako by mě brali vážně. Jako bych mezi ně skutečně patřila."

"Dobrá, chápu vás Hermiono. Slečna Malfoyová je silná osobnost." Pousmála se nyní Minerva. "Chci se vás ovšem ještě zeptat na pár věcí." Pokračovala profesorka dál. "Co se přesně stalo, než slečna Malfoyová zaútočila na pana Weaeyho?"

"Stáli jsme s Ronem a Harrym na chodbě před učebnou profesorky Červotočkové. Ron mi vyčítal mé přátelství se Zmijozelskými. Sama prý patřím víc mezi ně, než k Nebelvíru. Pokusila jsem se mu to vysvětlit. Jenže neposlechl, Harry se ho snažil uklidnit. Ronův křik přilákal pozornost. Pak se ozvalo vrčení a poté jsem přes jeho rameno spatřila Thea, Grahama a mezi nimi ve vlčí podobě Tessu. Byla obrovská, naježená a cenila zuby. Nejdříve to zkusili kluci po dobrém a když Ron odmítl ustoupili a Tess se přikrčila. V tom momentě Ron zbledl a zařval na ni ať jde někam." Pustila se Hermiona do vyprávění. "V dalším okamžiku mě Ron pustil a já klopýtla, zachytil mě Graham. Pak už jsem viděla jen jak Ron padá na podlahu v bezvědomí. Neměl žádnou ránu, neslyšela jsem ani žádné vržené kouzlo. Ale jasně jsem viděla záblesk světla a poté úder hromu."