Princezna Zmijozelu

66

"Jsi muž mnoha talentů, má lásko."
Pronesla jsem do nastalého ticha.

...

Ze Vstupní síně bylo slyšet pohyb a hlasitý křik, protože se tam shromáždila skoro celá škola.
Bylo to jako té noci, kdy byla propuštěna Trelawneyová. Studenti stáli všude kolem zdí ve velkém kruhu (Dobrý pozorovatel by si všimnul že někteří byli pokrytí látkou, která vypadala jako ta smradlavá šťáva z Nevillova kaktusu; učitelé a duchové tam byli také. Mezi všemi vyčnívali členové Vyšetřovacího komanda, kteří vypadali náramně spokojení sami se sebou, a Protiva, který se houpal nad hlavami a zíral dolů na Freda a George, kteří stáli uprostřed síně s nezaměnitelnými výrazy dvou lidí, kteří byli právě zahnáni do kouta.

"Tak!" řekla Umbridgová triumfálně a opět stála vysoko na schodech a zase se dívala zvrchu na svou kořist. "Takže – vy si myslíte, že je zábavné udělat ze školní chodby močál, že?"

"Pěkně zábavné, to teda jo," řekl Fred a díval se na ní bez sebemenší známky strachu.
Filch se prodral blíž k Umbridgové a skoro brečel štěstím.

"Mám tu listinu, paní ředitelko," řekl chraplavě a mával tím kusem pergamenu, který právě vytáhl z jejího stolu. "Mám tu listinu a mám připravené biče... oh, nechte mě udělat to teď..."

"Velmi dobře, Argusi," řekla. "Vy dva," pokračovala a zírala přitom na Freda a George, "teď zjistíte, jak se v mé škole zachází s provinilci."

"Víte co?" řekl Fred. "Já myslím, že nezjistíme."
Otočil se na své dvojče. "Georgi," řekl Fred, "myslím, že vzdělávání už máme za sebou dost."

"Jo, taky bych řekl," řekl George lehce.

"Nastal čas otestovat naše schopnosti ve skutečném světě, nemyslíš?" zeptal se Fred.

"Rozhodně," řekl George.
A než mohla Umbridgová říct jediné slovo, zvedli hůlky a společně řekli: "Accio košťata!"
Studenti zaslechli někde v dálce hlasitý rachot a všichni se ohlédli. Košťata Freda a George, jedno stále ještě s těžkým řetězem a železným okem, kterým je Umbridgová připevnila k podlaze, se řítila chodbou ke svým majitelům; odbočila doleva, prosvištěla po schodech a zastavila se prudce před dvojčaty, řetěz hlasitě rachotil po dlážděné podlaze.

"Už se neuvidíme," řekl Fred profesorce Umbridgové a přehodil nohu přes své koště.

"Jo, neobtěžujte se zůstávat s námi v kontaktu," řekl George a vylezl na svoje.
Fred se rozhlédl po shromážděných studentech, po tom tichém, pozorném davu.

"Jestli někdo touží koupit si Přenosný močál, který jste si mohli prohlédnout nahoře, přijďte do čísla devadesát tři, Příčná ulice – Weasleyovic kouzelnické vtípky," řekl nahlas.

"Naše nové sídlo!"

"Speciální slevy pro ty Bradavické studenty, kteří odpřísáhnou, že naše produkty použijí k tomu, aby se zbavili téhle staré ježibaby," dodal George a ukázal na Umbridgovou.

"ZASTAVTE JE!" vřískala Umbridgová, ale už bylo pozdě. Jakmile se Vyšetřovací komando pohnulo, Fred a George se odrazili od země, vyletěli patnáct stop vysoko, železné oko se nebezpečně pohupovalo. Fred se podíval přes síň na ducha, který se houpal nad davem.