Princezna Zmijozelu

64

"Ředitelka tě chce vidět, Pottere," řekl vědoucně.

"Já v tom nejedu," přemýšlel nahlas Harry a uvažoval, co asi Fred s Georgem plánují. Filchovy rty se zkroutily do tichého smíchu.

...

Pracovna, Harrymu tak dobře známá z doby jeho trestu, vypadala stejně jako dřív s výjimkou velké dřevěné kostky, která ležela vepředu na jejím stole a zlaté písmo na ní hlásilo: ŘEDITELKA. Navíc tu byl i jeho Kulový blesk a Fredův a Georgův Zameták, pohled na ně Harrho zabolel, které byly svázaný řetězem a zamčeny k tlustému kovovému oku na zemi za stolem.
Umbridgová seděla za stolem a zaměstnaně něco škrábala na růžový pergamen, ale když vstoupili, tak vzhlédla a široce se usmála.
"Děkuji, Argusi," řekla sladce.

"Není zač, paní, není vůbec zač," klaněl se Filch tak, jak mu jen jeho revmatismus dovolil a vycouval z místnosti.

"Sednout!" přikázala Umbridgová stroze a ukázala na židli. Harry si sednul. Umbridgová ještě chvíli psala. Díval se na kočičky prohánějící se na talířích nad její hlavou a dumal nad tím, co strašného si pro něj připravila. "Tak," řekla konečně, když odložila svůj brk a spokojeně si Harryho prohlédla, jako ropucha, která se chystá spolknout pěkně šťavnatou mouchu. "Co si dáte k pití?"

"Prosím?" zeptal se Harry a domníval se, že se přeslechl.

"K pití, pane Pottere," řekla a usmála se ještě víc, "čaj, kávu, dýňovou šťávu?"
Jak vyslovovala jména nápojů, mávala při tom krátce hůlkou a šálek či sklenice se objevovaly na jejím stole.

"Nic, děkuji" odmítl Harry.

"Přála bych si, abyste se u mě napil," řekla a její hlas se stal nebezpečně sladkým. "Jedno si vyberte."

"Dobře, tak tedy čaj," pokrčil Harry rameny.
Vstala a přikouzlila do šálku trochu mléka. Přistrčila k němu šálek s neblahým výrazem ve tváři.

"Tady," podala mu šálek, "vypijte to, než to vychladne. Takže, teď pane Pottere... Myslím, že bychom si měli promluvit o znepokojivých událostech z páteční noci."
Nic na to neřekl. Posadila se zpátky do svého křesla a čekala. Když uplynula chvíle ticha, řekla vesele, "Vy nepijete!"
Zvedl šálek ke rtům a pak ho, skoro ihned, položil zpátky, když si všiml tvrdého nesouhlasného pohledu Severuse, který celou dobu stál za ředitelkou. "Co se děje?" zeptala se Umbridgová, která ho stále pozorně sledovala. "Chcete cukr?"

"Ne," odmítl Harry.
Zdvihl šálek opět ke rtům a předstíral doušek, zatímco měl ústa pevně sevřená. Umbridgová se široce usmála.

"Dobře," zašeptala, "velmi dobře. A teď..." naklonila se trochu dopředu, "kde je Albus Brumbál?"

"Nemám ponětí," řekl Harry okamžitě a Severus mu věnoval pochvalný pohled.

"Napijte se, napijte se," řekla a stále se usmívala. "Nyní, pane Pottere přestaneme s tou dětskou hrou. Já vím, že vy víte, kde je. Vy a Brumbál jste v tom od začátku. Zvažte svoji pozici, pane Pottere..."

"Já nevím, kde je..." zopakoval Harry.
Musel se znovu napít – sledovala ho při tom velice pečlivě.

"Výborně," řekla nespokojeně, "v tom případě mi laskavě řekněte, kde je Sirius Black." Harrymu se sevřel žaludek a jeho ruka držící šálek se zatřásla, až talířek zachrastil. Naklonil tak šálek směrem k pevně sevřeným rtům, takže část horké tekutiny mu vytekla na róbu.