Princezna Zmijozelu

71

'Vrátíme se,' pobídla jsem draka, který poslušně naklonil křídla a dlouhým ocasem změnil směr. 

'Za jistým mistrem lektvarů?'

'Přesně za ním.'

...

O hodinu později jsem společně s bílým, který již byl zpět v lidské podobě, procházela ztichlými chodbami hradu do sklepení. Cestou jsme potkali pouze profesora Kratiknota, který nás na okamžik zastavil.

"Slečno Malfoyová" oslovil mne a já se otočila čelem k malému profesorovi.

"Dobrý večer pane profesore." Odpověděla jsem klidně,

"Mluvil jsem se svým kolegou a přítelem, profesorem Yakellem. Potvrdil mi, že jste podala skutečně nejlepší výkon z celého ročníku." Promluvil tiše profesor,

"Děkuji pane profesore." Přikývla jsem a starší kouzelník mi věnoval pochvalný pohled.

"Vím, že bych vám nic neměl říci slečno Malfoyová, ale toto byla skutečně excelentní práce." Pokračoval malý mužík klidně a poté se mu očích rošťácky zablesklo. "Z toho co se stalo ve velké síni, si nic nedělejte."

"Nechtěla jsem tak vybouchnout pane," sklonila jsem hlavu a poté se malý profesor kouzelných formulí zasmál.

"Ale kdeže děvče, nikdo vám nic vyčítat nebude a vaši spolužáci brzy ocení vaši genialitu. A věřím tomu, že i jistý mistr lektvarů bude hrdý na svou snoubenku. Dobrou noc slečno." Mrkl na mne a než jsem stihla cokoliv dodat, tak se profesor otočil a vydal se chodbou dál. Trochu zaskočená jsem se nebránila, když mě Marion chytl za ruku a já si vděčně s ním propletla prsty. O pár minut později jsme konečně došli až ke dveřím do Severusova kabinetu, které se bezhlučně otevřely a dlouhé pevné ruce mne vtáhly do objetí.

"Jsem na tebe hrdý." Zašeptal černovlasý tak tiše, že nebýt dračího spojení, které zlepšovalo mé smysly. Snad bych ta slova chvály ani nezaslechla. "Pojď dnes tě zvu na skleničku." Pobídl mne lektvarista a jen co jsme všichni prošli dovnitř, tak opět zvedl neprostupné bariéry ochranných kouzel.

...

Následující den mi teoretická zkouška z přeměňování přišla stejně jednoduchá jako ta z kouzelných formulí. Ke svému pobavení a rozhořčení ostatních jsem písemnou práci odevzdala přesně za 28 minut. Profesorka MacBethová vedoucí zkoušky z přeměňování, mi věnovala laskavý úsměv poté co očima přelétla popsané řádky. Prstem dvakrát poklepala na své zápěstí a poté zvedla dva prsty. Sdělení této zprávy bylo jednoduché, praktickou zkoušku započneme ve dvě hodiny. Poté mne stále v tichosti doprovodila až ke dveřím a naposledy se na mě usmála, než jsem opustila velkou síň. Na chodbě čekal jako předešlého dne Marion a se zábleskem v očích mi nabídl rámě.

"28 minut" zhodnotil, "slušné."

"Díky, ten Hermionin vyčítavý a Theův jedovatý pohled jsem si vyloženě užila." Ušklíbla jsem se a nechala se drakem vést.

...

V 13:55 jsem opět stála před dveřmi do velké síně. A přesně ve 14:00 mi profesorka MacBethová otevřela.