Princezna Zmijozelu

48

"Dobře, ale dávej na sebe pozor." Souhlasila hnědovláska a společně s Marionem prošla skrytým obrazem do společenské místnosti Zmijozelu. Pomalu jsem došla na konec chodby k černým dveřím, které se přede mnou nehlučně otevřely. Na prahu stál černovlasý profesor lektvarů a měřil si mě obzvlášť podezíravým pohledem.

...

"Opravdu jste tu skupinu pojmenovali Brumbálova armáda?" Stáhl rty v posměšném úšklebku černovlasý, zatímco si doléval ohnivou whisky do nízké broušené skleničky.

"Mhm..." Zamručela jsem mu v odpovědi a natáhla se pro svou vlastní skleničku. Od té chvíle, kdy jsme zjistili můj skutečný věk mi již Severus naléval bez ptaní a protestů. Upila jsem lahodné medové tekutiny, která mi s příjemným pálením sjela až do žaludku.

"To by mě opravdu zajímalo," pronesl Severus se zvláštním výrazem ve tváři, který se mi po chvilce podařilo specifikovat jako opravdu zamyšlený. "Co Vás tam chce pan Potter učit." Vyplivl ta slova jako kdyby byla jedem.

"Pokud jsem to pochopila správně, tak především obranná kouzla a možná i nějaká útočná." Rozpovídala jsem se klidně a sledovala lektvaristovu tvář, na které se pomalu měnily pocity zaujetí na mírné pobavení. "Dnes byla podle všeho třetí napůl informativní a napůl praktická hodina."

"Jak to myslíš napůl informativní? Tu napůl praktickou asi chápu." Skočil mi do toho černovlasý opět ovládnut zájmem.

"jde o to, že poprvé se sešli v Prasinkách u Prasečí hlavy. Druhý den na to, vyšel ten další šílený výnos o schvalování mimoškolních kroužků, družstev a skupin. Takže přešli do tajného módu." Pokrčila jsem při posledních dvou slovech prsty v naznačení uvozovek a černovlasému lehce cukly koutky úst. "Potom, co mi říkala Hermiona, tak byli jednou ve staré nepoužívané učebně v šestém patře. Ale z opatrnosti raději nepoužívali žádná kouzla. Jen se bavili o možnostech a nějakých organizačních věcech."

"Hmm říkáš šesté patro?"

"Ano, ale tam je potom prý údajně při odchodu načapal Filch a proto se tam už znovu nechtěli vrátit."

"Jasně, to je pochopitelné. Mrzí mne že jsem je nevyšťoural dřív, ty školní tresty a odebírání bodů bych si náramně užil..." Povzdechl si černovlasý s nádechem hravosti v hlase.

"A potom, jim některý z domácích skřítků Bradavic poradil. Aby vyzkoušeli komnatu nejvyšší potřeby." Nenechala jsem se odradit od vyprávění jeho kousavými poznámkami.

"To je poměrně geniální," připustil neochotně Severus a mávnutím hůlky si dolevitoval stále napůl plnou láhev whisky a štědře si dolil skleničku. "Stejně jako ten pergamen o kterém jsi mluvila." Pokynul poté kouzelník rukou. "Opravdu jsi ho očarovala správně?"

"Ano, stínovou magií jsem zrušila Hermionou vrženou kletbu proti vyzrazení. Nebylo to sice úplně jednoduché, ale proto o tom můžu mluvit bez omezení a následků."

"Smazala jsi ji úplně?" Zajímal se okamžitě,

"Ne, uvědomuji si že by se to mohlo ještě hodit. Jen jsem k tomu přidala výjimku a poté ji doplnila." Pousmála jsem se pobaveně a černovlasý přikývl.

"Co jsi k tomu přidala?"

"Pokud se ten pergamen dostane do nepravých rukou, mé a Marionovo jméno zmizí. Hermionino tam ovšem zůstane."

"No, to by neměl být problém. I přes změnu koleje stále patří ke zlaté trojici a to se jen tak nesmaže." Přikývl černovlasý a poté opět vyprázdnil svou skleničku a podíval se na láhev. Se zamračením zjistil že zbývá poslední panák. Upíjel poněkud rychleji, než by se mi líbilo. Ale aspoň to již trochu omezil a pil převážně v mé přítomnosti a pouze večer. "Co je to vlastně za kletbu?"