Princezna Zmijozelu

41

...

"Chtěl jsssem ssse tě na něco zeptat..." začal kouzelník takřka nesměle, jako by se bál reakce a odpovědi.

"Ano Sale?" Usmála jsem se vřele a zvedla hlavu abych se setkala s tím zvláštním pohledem Smaragdových očí.

"Uvědomuji sssi ssspojitosssti časssu, ale opravdu bych ocenil, kdyby sssesss..."

"Kdybych co?"

"Kdyby jsssi mi prokázala tu čessst a ssstala ssse mou ..."

"Pro Merlina!"

...

"Počkej Tess! Kam tak chvátáš?!" Zvedl hlas bělovlasý, zatímco se snažil udržet tempo s rozběsněnou čarodějkou která jak splašená takřka utíkala po schodech.

"Dělej Marione! Nebo tě tady nechám!" Zaječela jsem takřka bez dechu a s dalším nádechem konečně vyběhla schody. Nevědomky jsem se natáhla po dračí energii mého společníka a s její pomocí rozmlátila dveře vedoucí do chodby se sochami na třísky. V další vteřině jsem opět přešla do běhu. K vlčí soše jsem se dostala o další půl minutu později.

"vysvětlíš mi konečně co se děje?" Vyzvídal bělovlasý a chytl mě za paži.

"Musím pryč! Okamžitě! Nezůstanu tu už ani minutu!" Zasyčela jsem vztekle a natlačila draka až se zády opíral o vlčí sochu.

"Co se stalo?!" Naléhal bělovlasý dál a zadržel mou ruku s obracečem času než se dotkla povrchu sochy.

"Salazar..." zasyčela jsem takřka nenávistně.

"U dračích bohů..." povzdechl si Marion, když mu konečně došlo co se stalo. Dobře když budeme féroví, trochu si pomohl když nahlédl do mé mysli.

"Tesssss" zaslechla jsem tichý podmanivý hlas a v dalším okamžiku se setkala s tím smaragdovým pohledem, který mě okamžitě uchvátil. Jeho majitel si byl dobře vědom co dělá, když využil všechnu svou sílu a pozvedl kolem našich těl bariéru.

"Nech mě odejít Salazare!" vyštěkla jsem zlomeně až se bělovlasý zarazil, dračí instinkt byl neoblomný. Vrhl svou sílu proti Salově kletbě a s tříštivým zvukem ji jedinou ranou prolomil.

"Nedovolím ti to! Tvůj výcvik nebyl dokončen." Zkusil to čaroděj z jiného úhlu.

"Vrátím se... Ale teď musím pryč." Byla poslední slova, než jsem přitiskla ruku na sochu a myšlenkou aktivovala obraceč času.

...

"Marione?" Otočila jsem se na bělovlasého, který ztěžka oddechoval, časový přesun nebyl jednoduchý ani pro někoho jako je on. Dokonce i drak potřeboval pár minut klidu. "Musím mluvit s matkou Marione a Ty, Ty půjdeš se mnou." Bělovlasý pouze přikývl a natáhl ruku. Nečekala jsem ani vteřinu, chytla ho a s pomocí jeho dračí energie nás přemístila přímo z hradu. Tentokrát nás Bradavické štíty nemohly zastavit, ale k tomuto jevu se ještě v budoucnu vrátíme, slibuji.

...

O pár minut později jsem se již hnala k bráně Malfoy Mannoru která se pod dotekem mé ruky otevřela dokořán. Bělovlasý mě překvapeně následoval a rozhlížel se po nádherné zahradě plné bílých růží. Nedokážu říci co se mu přesně honilo hlavou, ale určitě byl okouzlen. Dračí oko miluje kontrasty. Matka, jako by věděla že přijdeme. Čekala ve svém salónku s připravenými šálky zeleného čaje.

"Matko" sklonila jsem hlavu, žena otočila hlavu a věnovala mi vřelý pohled svých tmavých očích. Elegantním pohybem ruky nás uvedla na světle zelený gaučík vedle svého křesla. Seděla jako správná dáma, vždy elegantní a vznešená. Jako pravá královna.