Princezna Zmijozelu

45

...
Dalšího rána jsem seděla zabalená v huňaté dece na terase mezi vinicemi Canubi. Měla jsem zrovna chvilku jen sama pro sebe. Odměnila jsem se za brzké vstávání šálkem kávy z Keňi. A zamyšleně se dívala na ptáky poletující na nebi. V myšlenkách jsem se vrátila k včerejší večeři.

Jsem neskonale šťastný, že po té dlouhé době mám konečně možnost poznat tak nádhernou mladou ženu.

Tento výrok temného pána se mi dlouho honil hlavou. Odkdy je ten maniak tak zdvořilý? Opravdu tomu nerozumím, možná se i trochu bojím. Evidentně jsme rozehráli hru, jejíž pravidla neznáme a sebemenší zaškobrtnutí nás bude stát život. Mám dost sil ochránit rodinu, Mariona i Severuse?

Tehdy jsem ti řekl, že to pro Tebe není vhodná žena a nyní... Nyní mě žádáš znovu. Jsem potěšen tvou loajálností.

Potěšen jeho loajálností. Evansovou neschválil jen pro její mudlovský původ? Nebo toho snad bylo více? Bohužel na tuto otázku zná odpověď jen ten psychopat, který se nyní vyhřívá u krbu v rodném sídle. Ano, Voldemort prohlásil Malfoy Mannor za své dočasné útočiště.

Tvá volba je bezchybná. Krásná, bohatá a čistokrevná. Ale můj drahý Severusi Je tak nádherně mladá. Nevím jestli by to bylo vhodné, spojit její mladý život zrovna s Tebou.

S tímhle výrokem, nebo minimálně s částmi část mého já souhlasila. Krásná, bohatá, čistokrevná a nepopiratelně mocná. To vše jsem, a samozřejmě i mladá. I když víme, že né tolik na co vypadám. Tohle tajemství mi bude muset matka vysvětlit v ten správný čas. A upřímně mám z toho strach, neznáte matku tak jako já. Na venek vždy elegantní, chladná a vznešená. Zkuste však byť jen na vteřinku odporovat a probudíte, probudíte saň. Která vás bez sebemenšího zaváhání sežere zaživa. Ano je to tak, našemu domovu vládne Lucius pouze navenek. Pevné otěže domu drží matka a já jsem za to vděčná.

Nemám výhrady proti Vašemu sňatku, dokonce mu i požehnám. Ale vypovíš mi celý tvůj příběh a zodpovíš mi všechny otázky.

Ještě abys měl výhrady, a požehnání si strč k šípku. Jednou, jednou tě sama vynesu v zubech jako neposlušné děcko. Které mi svým zasraným šílenstvím ničí život.

Ano příběh ti vypovím ty bezpáteřní hajzle, ale až tě osobně zadupu do hlíny. Tam - Kam patříš.

Bolestně si uvědomuji, že za kteroukoliv z těchto myšlenek by jsme zaplatili životem. Marion a já by jsme asi zvládli oklamat smrt. Ale co Severus? Matka? Draco? Dědeček? Otec? Oni by se smrtce z rukou nevyvlékli.

Rozumím svým poutům, nemohu je opustit. ... Prozatím.

...

O dva dny později jsme se konečně znovu vrátili do Bradavic. Brumbál byl seznámen se všemi okolnostmi a nezbylo mu nic jiného než přijmout. Vlastně by jsme se měli na tuto situaci podívat, souhlasíte?

---

"Dobrý večer pane řediteli." Usmála jsem se jemně, zatímco jsem se usadila do jednoho ze dvou křesel postavených před ředitelským stolem. Starý čaroděj mi věnoval zvláštní pohled blankytně modrých očí skrz své zlaté půlměsíčkové brýle. Bělovlasý drak s pobaveným úšklebkem usedl do druhého křesla a Severus se postavil za má záda. Ruce opatrně položené na opěradle křesla až se jeho bledé prsty dotýkaly mých ramen. Zvláštní to pocit, nikdy jsem se necítila více v bezpečí. Drak po mém boku a muž jehož miluji v dominantním postoji za mnou. Ano, čtete správně Severus uměl být dominantní když to vyžadovala situace. Albus si nás znovu prohlédl, nějaký čas hleděl Severusovi do očí a černovlasý snad ani nemrkl. Nitrozpyt, to by došlo snad i Weasleymu i když o tom docela pochybuji. Poté obrátil ředitel svou pozornost na Mariona. Drak v pobaveném úsměvu vycenil špičaté zuby a v očích mu přejel vyzývavý lesk.