Princezna Zmijozelu

47

...

"Já nevím jestli je to dobrý nápad Harry." Zašklebil se zle Ron těsně potom co jim Hermiona vysvětlila situaci. Už to opět mezi oběma nebelvíry a čerstvou zmijozelkou vypadalo dobře. "Je to Zmijozelka a navíc prefektka." Pokračoval Ron v dalších argumentech.

"I Hermiona patří do Zmijozelu Rone, a jestli jí věří..." Pokynul černovlasý rukou mým směrem "Tak já taky." Usmál se Harry. Zrzek chvilku zvažoval situaci a na tváři se mu vystřídalo několik výrazů než konečně nuceně přikývl.

"Nikdy jsme nebyli řádně představeni" věnovala jsem oběma jemný a přitom ryze diplomatický úsměv. "Jsem Tess Rhodopie Malfoy." Natáhla jsem ruku nejprve k černovlasému, který bez sebemenšího zaváhání přijal.

"Moc mě těší," pohlédl mi do očí "já jsem Harry James Potter." Usmál se ten, který zůstal naživu. Nabídla jsem svou ruku i zrzkovi, který ji přijal také i když s mírnou nechutí vypsanou ve tváři.

"Ronald Billius Weasley." Zamračil se.

...

"Hermiona mi říkala o tom spolku, který jste založili." Začala jsem zlehka, očekávala jsem pobouřené reakce. Zejména z Ronovy strany, ale překvapilo mne když se všichni tři jen zasmáli.

"Jak jistě chápeš," rozmluvil se černovlasý "vyučování obrany proti černé magii nestojí letos za nic. Umbridgeová je jen Popletalovou loutkou. A Popletal se bojí jakékoliv zmínky, která by na jeho hlavu hodila špatné světlo." 

"Jednoduše řečeno, postavit před nás učebnici a nechat nás celý rok číst, je tou nejbezpečnější variantou v té lži." Zamračila se Hermiona. "Situace je ale tak vážná, Voldemort se vrátil. A my se musíme naučit obraně. Jinak v následující válce nemáme sebemenší šanci." Zvedla jsem hlavu a setkala se s vážným pohledem zmijozelčiných hnědých očí. 

"Ráda bych se k Vaší skupině přidala, mám ovšem takový malý problém." Zasmála jsem se nervózně. "Nejsem sama, společně se mnou by musel vstoupit i Marion." 

"Marion?" Zarazil se Ron, zatímco se Hermiona vědoucně usmála. 

"Už jsi ho přeci viděl Rone," chytl se okamžitě Harry "Takový vysoký, bělovlasý muž. Občas ho vídáme ve sklepení."

"No jo" souhlasil zrzek "ale," nedala mu myšlenka klidu. "Co má on společného s Tebou?" Otočil se na mne s nechápavým výrazem ve tváři. Nejprve jsem pohlédla na Hermionu a poté se takřka něžně dotkla jejích myšlenek.

'Mohu jim říci pravdu? Mohu jim věřit?' zašeptala jsem v myšlenkách až sebou hnědovláska překvapeně trhla. 'Mysli si svou odpověď a já ji uslyším.'

'Vždy jsem jim věřila...'Byla poměrně rychlá odpověď, která se prohnala Hermioninou myslí. Pomalu jsem otočila hlavu a pohlédla na oba Nebelvíry. 

"Marion je můj smrtí vyvolený přítel, průvodce a společník. Váže nás toho k sobě víc, než kohokoliv jiného na světe." Pousmála jsem se, když jsem si všimla nechápavých pohledů obou kluků. Jen hnědovlasá Zmijozelka se znovu usmála. Povzdechla jsem si, než jsem dořekla ta poslední slova. "Je to drak." 

"Drak?!" Vyjekli oba současně, "vždyť je to ten bělovlasý..." začal tentokrát nevěřícně Harry,

"Ano, může na sebe brát lidskou podobu." Přikývla jsem a nechala jim pár okamžiků na zpracování informací. Po chvilce, která se táhla jako věčnost konečně oba zvedli hlavu a pomalu nejistě přikývli. "Seznámím Vás s ním." Souhlasila jsem s lehkým pocitem nervozity usazeným hluboko v žaludku.