Goodbye

1.KAPITOLA

Pohled Jessie

"Je to chlapeček" řekne najednou doktorka. Strašně se mi uleví. Na chvíli zavřu oči, když je otevřu, uvidím Shawna, který se usmívá, no spíš přímo září štěstím, s pohledem upřeným na naše miminko. Do očí se mi nahrnou slzy.
"Chcete si ho pochovat?" zeptá se nějaká sestřička, já se zmůžu jen na přikývnutí. Předá mi ho a já ho opatrně chytnu a usmívám se na něj.
"Ahoj Noahu" zašeptám.
"Byla jsi úžasná Jess" zašeptá Shawn a dá mi pusu do vlasů. Usměju se a zavřu oči, už jen z dálky slyším hlasy.
"Chce si ho tatínek taky pochovat?"
"Moc rád" uberu se do spánku. Vzbudím se, zmateně se rozhlédnu, ale když poznám, že jsem v nemocničním pokoji a kousek vedle mé postele stojí Shawn, který se sklání nad postýlkou, hned se uklidním a na tváři se mi rozlije úsměv.
"Ahoj, jsi už vzhůru?" zeptá se Shawn, když se otočí a všimne si, že jsem vzhůru. Hned ke mně přijde a odhrne mi vlasy z obličeje.
"Ahoj, ano, jsem. Jak se má Noah?" zeptám se a Shawn se hned pyšně usměje.
"Celou dobu spinká, oba jste to měli těžké"
"To ano, miluju tě Shawne"
"Taky tě miluju" sehne se ke mně a dlouze mě políbí na čelo.

"Noahu vstávej, musíš do-" vejdu do pokoje, ale uvidím, že Noah už je převlečený do svého nového školního oblečení. Dneska je jeho první školní den, už o tom mluví celou věčnost.
"Ano mami, já vím" řekne pyšně a upraví si oblečení. Kleknu si ke svému malému synovi.
"Sluší ti to" dám mu pusu na čelo. V té chvíli uslyším za sebou nějaký hluk. Když se otočím, uvidím Shawna ve dveřích. Dneska si udělal speciální volno v práci, aby mohl s námi do školy. Klekne si k nám a obejme nás.
"Připraven?" zeptá se Noaha a ten přikývne. Oba se zvedneme, Shawn mu vezme tašku, chytne mě za ruku a společně se všichni tři vydáme k autu. Podám Noahovi snídani do ruky a svačinu do školy. Shawn dá do auta jeho školní tašku, pomůže mu se posadit a sedne si za volant. Sednu si, připoutám se a Shawn se rozjede. Otočím se dozadu na Noaha, který okouzleně sleduje okolí. Nemůžu se pohledu na něj nabažit, jak máme úžasného syna. Je Shawnovi tak neskutečně podobný. Třeba jednou bude taky slavný zpěvák, ale hlavní je, aby dělal to, co ho bude bavit. Po asi dvaceti minutách Shawn konečně dojede ke škole.

Pohled Noaha

Vystoupím před svou novou školou, na kterou se tak moc těším a začnu si ji celou prohlížet. Vypadá docela moderně a nemůžu se dočkat, až se v ní budu učit. Pak si prohlédnu pár dětí v mém věku, které vypadají moc mile. Doufám, že si tu najdu kamarády.
"Noahu?" zavolá na mě táta a já se hned otočím.
"Těšíš se?" zeptá se mamka a urovná mi vlasy. Já se hned ošiju a rychle si je zase rozcuchám. Mamka s tátou se zasmějou, ani nevím čemu, tak nechápavě nakloním hlavu. Mamka mě ukazováčkem pohladí po tváři.
"Notak mamiii, já už jsem velkej a všichni to uvidí" na protest si dupnu. Za chvíli už nás začnou svolávat a tak od mámy dostanu ještě pusu na tvář, přitom se zašklebím, fuuj, pak se rychle rozeběhnu k ostatním. Když dojdu do třídy, rozhlédnu se po dalších dětech. Najednou uvidím kluka s černými vlasy, který se na mě usmívá a mává. Má vedle sebe volno a tak si k němu přisednu.
"Ahoj, jsem Aiden, ty?" zeptá se mě s úsměvem.
"Noah"
"Těšilo mě Noahu, budeme kamarádi?" podá mi ruku Aiden.
"Kamarádi" chytnu ho za ruku a potřeseme si.

"Mendes snaž se, zvládneš to lépe!" zařve na mě můj trenér na hokej. Je přísnej, ale je nejlepší tady v Torontu.
"To dáš bro" můj nejlepší kámoš Aiden mě poplácá po zádech a já děkovně přikývnu. Jsme nejlepší kámoši už od první třídy.
"Sakra Mendes, pojď na slovo" rychle přikývnu a dobruslím k němu.
"Jsi nejlepší z týmu, ale nevím, na co teď myslíš, ale okamžitě přestaň, nebo jmenuju kapitánem někoho jiného" hned znervózním, popravdě myslím na jednu novou holku, Sashu. Moje základní pravidlo s Aidenem je, že si nebereme holky a od holek, co se líbí tomu druhému, se zásadně držíme dál. Jenže v tomhle případě jsem si všimnul, že na ni často kouká a dokonce se s ní už jednou bavil, takže se od ní musím držet dál, i když se mi líbí.
"Ano trenére" přikývnu a chystám se opět vyjet na led, ale on mě zastaví.
"Hele Mendes, jsi tu od sedmi, teď je ti šestnáct, znám tě jako vlastního syna a mám tě rád, ale pokud nebudeš podávat výkony, které odpovídají tvé praxi, tak budu nucen udělat určité změny" významně si mě prohlédne.
"Jistě trenére, omluvám se, už se to nestane" ten den už tu myšlenku zaženu.