Goodbye

51.KAPITOLA

Pohled Sky

"Vyspíš se se mnou a já ho nechám být." řekne Jason svým odporným hlasem a já na něj zaraženě koukám.
"Co prosím?" zeptám se ho, protože si myslím, že jsem zřejmě špatně slyšela.
"Mám ti to snad zopakovat?" zvedne obočí a jeho pohled mluví za vše. Řekl opravdu to, co jsem si myslela. Jak tohle proboha může říct natož chtít?
"Ne, slyšela jsem." odseknu mu nabručeně a podívám se na Jamese, který kroutí hlavou na znak ne. Nechce, abych to udělala, ale já nemám jinou možnost. Nemůžu ho takhle nechat. I když Jasonovi nejspíš dám přesně to, co chce, musím to udělat.
"Fajn, vyhrál jsi." dodám odevzaně a sklopím hlavu. Ještě než to udělám, stačím zachytit jeho samolibý úsměv. Zmetek jeden.
"Ne! Sky, to nesmíš!" zakřičí James a rychle se zvedne ze židle, na které dělal Jasonovu práci.
"Slyšel jsi dámu, ne? Buď gentleman a respektuj její rozhodnutí." dodá přísně Jason a téměř Jamesovi plive do obličeje, jak je blízko.
"Pojď Jamesi, jdeme." pobídnu ho a vydám se ven. Někdo mě ale chytne za ruku a já jsem nucena se prudce otočit.
"Nezapomeň na to kotě, jasný?" mrkne na mě Jason, já protočím oči a co nejrychleji společně s Jamesem vyjdu.

Hned napíšu Polly, kde jsme a kde se sejdeme. Ani ne za pět minut už k nám běží.
"Tak kde jsi byl? Hledali jsme tě snad všude." dodá káravě Polly a já na ni hodím pohled, který říká, že má být trochu milejší.
"Jason." povím jen toto jedno slovo a Polly je najednou vše jasné. Je zvláštní, že jediné jméno dokáže vysvětlit tolik zážitků.
"Co ti udělal?" zeptá se ho Polly už něžně a pohladí ho po rameni.
"Mně nic, to je jedno, ale Sky..." řekne smutně a hodí na mě pohled odpovídající smutku, který cítí.
"To nic, hlavně že už se nebude tak hrozně chovat k tobě." řeknu s lehkým úsměvem. Snažím se to zlehčit, ale sama moc dobře vím, že je to totálně v prdeli.
"Můžete mi konečně někdo vysvětlit, co se to sakra stalo?"
"Sky se upsala ďáblu."
"Ďáblu? Zase nepřeháněj, ještě by měl z toho radost. Je to jenom mladej pošuk, co si něco potřebuje dokazovat, nic víc. S ďáblem nemá nic společného." protočím naštvaně oči.
"Možná to, kde oba skončí." dodá James a to nás trochu rozveselí.
"No a co se teda stalo? Co jsi slíbila?" zeptá se zvědavě a zároveň starostlivě Polly. Já se na chvíli odmlčím a pořádně si promyslím, jak jí to mám vlastně říct. Jsem ráda, že James to nevychrlí místo mě.

"Aby Jamese pustil, musela jsem mu slíbit, že se s ním vyspím." sklopím zrak a zabodnu ho do země.
"Cože?!" vyjekne Polly.
"Ten zmetek. Jak vůbec může?! A ještě že tě ponižuje a pak se s tebou přímo touží vyspat, debil jeden."
"No nemyslím si, že se se mnou chce vyspat, protože jsem "hezká", spíš bych řekla, že si buď chce odškrtnout další holku ze seznamu nebo mi něco dokázat."
"Například to, jakej je dement." procedí Polly mezi zuby. Takhle naštvanou jsem ji snad ještě neviděla.
"Třeba to, to ale není moje věc. Udělám to, musím. Pak už Jamese nechá na pokoji."
"To nesmíš Sky, nenič si kvůli mně život, já to nějak zvládnu, ale zvládnu to sám." řekne James a položí mi ruku na rameno. Já se na něj pomalu podívám a zakroutím hlavou.
"Jak? Jason toho nenechá." dodám bezradně.
"A myslíš, že když se s ním vyspíš, tak toho nechá?" zeptá se mě James a tím mě trochu přivede k rozumu. Dojde mi, že toho nejspíš i tak nenechá, ale možná to bude lepší, ne? Alespoň trochu by se mohl uklidnit. I když zase nevím proč, nejsem ničím výjimečná.

"Lidi, mně se to taky nelíbí, ale nepomůže mi, když to teď odřeknu, to nám bude dělat ještě větší dusno. Radši to překousnu a uvidíme, buďto se něco změní nebo ne." povzdechnu si a přejedu pohledem po mých kamarádech.
"Ty ale přece nejsi žádná kurva, aby ses mohla prodat. Sky, mysli konečně." zažadoní Polly a já sklopím zrak. Díky bohu mám jen jednu hodinu a pak můžu domů.
"Musím jít." dodám rychle a vydám se do své přednáškové haly, kde se má konat ta přednáška. Naštěstí uteče jako voda, možná taky proto, že jsem to vůbec nevnímala. Pak se vydám už konečně domů. Před školou na mě výjimečně nikdo nečeká a já si proto zajdu na oběd s mamkou. Mám nutkání jí to říct a zároveň vím, že je to blbost jí to říkat. Měla by jenom starosti a nic dobrého by z toho nevzešlo. Sejdu se s mamkou v jedné restauraci a nestačím se divit, jaké je mezi námi ticho. Připadá mi to hrozně divné a vůbec nevím, co se to děje. Proč je mamka takhle ticho? Já to nechápu. Vždycky něco povídá a teď mlčí jak hrob.