Goodbye

54.KAPITOLA

Pohled Sky
(znovu z důvodu plynulého navazování)

Cameron chce všechno vědět, mamka zmateně kouká a já ani nevím, co si o tom mám myslet. Tímhle se všechno může podělat a já pojedu prvním letadlem zpátky do USA, což nemůžu dopustit. Teď, když už tu mám rodinu, kamarády, školu a zbavila jsem se nepřítele, se to nemůže podělat. Musím udělat všechno pro to, aby mamka nezuřila vzteky, i když to bude asi těžké, když jsem jí lhala od doby, co jsem utekla. Cameron ví, že u Noaha bydlím, tím pádem jí to musím říct první, než se to dozví od něj, to by bylo o dost horší.
"Tak co? Mluvte." pobídne nás Cameron, když už je pár minut ticho. Je to příšerné ticho. Ticho, po kterém nikdo neví, co nastane. Jenom doufám, že se všechno nezhroutí jako domeček z karet.
"Sky je moje dcera." řekne mamka a Cameron přikývne.
"Takže máš dceru? S kým?" zeptá se Cameron a já zbystřím. Řekne mu, že jsem jeho dcera? Dozvím se teď konečně pravdu o tom, kdo je můj otec? Nakonec moje naděje zmizí stejně rychle, jako se objevila.
"Nikdo, toho neznáš." odpoví, ale já se nehodlám vzdát.
"A já ho znám?" zeptám se a Cameron se na mě podívá a vykulí oči.

"Ty neznáš vlastního tátu?" zeptá se mě a já pomalu a nejistě přikývnu. Nechci mamce úplně podrážet nohy, ale tohle je přeci jenom pravda a asi je to docela běžné, že děti neznají své otce. Minimálně určitě nejsem jediná.
"Mami, znám ho nebo ne?" zeptám se znovu a mamka zakroutí hlavou.
"Aha, takže nějakej cizinec?" zeptá se Cameron a uchechtne se.
"Už vám k tomu nebudu nic říkat." odsekne mamka a pro důraz zkříží ruce na prsou.
"Jak se znáte vy dva?" zeptá se mamka pro změnu mě a Camerona. Tak a je to tady. Teď musím všechno popravdě říct, i když to asi dopadne blbě. Ale lepší, než kdyby to řekl Cameron.
"Mami? Víš jak jsem ti říkala, že bydlím na koleji? Já tam vlastně nebydlím, na školu mě sice vzali, ale kolej měli plnou." šeptnu a sklopím zrak.
"Takže ty bydlíš u Camerona?!" vykřikne a vypadá to, že se jí srdce zastaví.
"Ne, ale bydlím u jeho kamaráda. A ti kluci, kteří mi pomáhali s předstíráním, že bydlím na vejšce, to jsou moji kamarádi. U jednoho z nich právě bydlím. Jeho pravé jméno je Noah." řeknu a nevím jak, ale nějakým způsobem mi ze srdce spadne obrovský kámen.

"A...a ten druhý?" zeptá se s roztřeseným hlasem.
"To je Aiden." odpovím a podívám se na Cama. Je mi jasné, že zbytek dopoví. Že řekne, že bydlím u Shawna a Jessie. To mamka neví a nevím, jestli jí to mám říct. Přeci jen si myslím, že kdyby se dozvěděla, že žiju u jejích dávných kamarádů, šílela by. Ale jestli to neřeknu, řekne to Cameron. A zase na druhou stranu když to řeknu, prozradila bych tím, že vím skoro všechno. Ach jo, tohle je tak složitá situace. Noah měl pravdu, čím víc lžeme, tím víc se do toho zamotáváme a stává se z toho nevymotatelná síť lží.
"Wow. No, to bylo zajímavé. Musím už jít, mám nějakou práci." řekne najednou Cameron, zvedne se od stolu a odejde, než stihneme div jen pozdravit. Obě jsme z toho zaskočené a nevíme, co si máme myslet. Zmateně na sebe koukáme a ani jedna z nás nechce pokračovat v předešlém rozhovoru. Já musím stále přemýšlet nad tím, proč Cameron neřekl, že je to Shawn, u kterého bydlím. Z jedné strany jsem si oddechla, ale z druhé strany kámen zůstal stále na svém místě na mém srdci.

Nakonec se s mamkou obě zvedneme a beze slova se vydáme ven.
"Budeš teď bydlet na mém hotelu." řekne najednou mamka a já se na ni překvapeně kouknu. Musím ale říct, že to milé překvapení není. Je to přesně to, čeho jsem se bála.
"Mami ne, žiju tam už dlouhou dobu a zvykla jsem si. Nechci odcházet." odseknu nekompromisně.
"Sky, nemůžeš žít s cizími lidmi."
"Proč ne? S kým bych asi byla na koleji? Je to jedno mami, tyhle lidi znám a vím, co jsou zač. Na škole mám dva kamarády, kteří stejně na koleji nebydlí. Neměla bych tam nikoho. Tohle je to nejlepší, co může být." zamračím se a o krok ustoupím. Nikdy bych nedopustila, abych musela Noaha a jeho rodinu opustit bez rozloučení. Ne po tom, co všechno pro mě udělali. Udělali toho víc, než můj skutečný otec, kterého ani neznám. Nevím, jestli to je Cameron, když mu to mamka neřekla. Ale možná mu to neřekla právě proto.
"Sky, jdeme na hotel a jedeme domů." odpoví mi poměrně klidně, ale přesto je v jejím tónu něco, co používá při rozkazech, které myslí sakra vážně. Ale já už jsem dospělá a můžu si dělat cokoli, co budu chtít.