Goodbye

43.KAPITOLA

Z pohledu Sky

Ráno se probudím výjimečně z jiného důvodu, než kvůli slunečním paprskům pálícím do mého obličeje. Nebo teď už to vlastně výjimečné nebude. Vzbudí mě totiž budík, se kterým budu vstávat do školy. Vystřelím z postele jako raketa, dojdu do koupelny, kde si vyčistím zuby a rozčešu zacuchané vlasy. Umyju si obličej a lehce se namaluju. Na rty si potom nanesu lesk a usměju se na sebe do zrcadla. Vrátím se do pokoje, kde na sebe hodím šaty a přes ně si vezmu džínovou bundu. Ještě jednou se prohlédnu v zrcadle a natočím se snad ze všech možných úhlů.
"Vypadáš nádherně." řekne někdo od dveří a já nadskočím leknutím. Rychle se tam podívám a chytnu se za srdce, když zjistím, že je to jen Noah.
"Panebože, tys mě ale vylekal. Co tu děláš?" zeptám se ho a ještě jednou se upravím. Já vím, že to přeháním, ale tohle je můj první den na vysoké a já chci udělat dojem.
"Jdu si pro tebe. Ostatně...já jdu taky do školy, víš? A dokonce někdy vstávám i brzo." dodá pyšně a já se od srdce zasměju.
"Jo, to určitě. Vzbudila tě Jessie, že jo?" uchechtnu se, když uvidím jeho překvapený výraz.
"Takže jo." prohodím a projdu kolem něj dolů do kuchyně.

Sednu si ke stolu, přičemž on udělá to samé a zabodne do mě pohled.
"Co je?" zeptám se s lehkým úsměvem, ale on nic neříká a pustí se do jídla. I přes to ze mě ale nespouští pohled.
"Noahu, co tak koukáš?" zeptám se nervózně, protože ten jeho pohled už trvá nějak moc dlouho. Řekla bych až podezřele dlouho.
"Nic..." řekne takovým způsobem, že poznám, že se něco stoprocentně děje.
"Notak, povídej." pobídnu ho a položím mu ruku na předloktí.
"Jenom se bojím trochu. Co když se ti tam nebude líbit? Co když se rozhodneš, že chceš zpátky do New Yorku a já už tě nikdy neuvidím?" zeptá se mě absolutně seriózně a já překvapeně vykulím oči a něžně se na něj dívám.
"Noahu, to se nikdy nestane. Bude mě to tam bavit a i kdybych čistě teoreticky odešla, nikdy bych tě nechtěla ze svého života vyhnat. Jsi můj nejlepší kamarád." řeknu a chytnu ho za ruku. On se lehoučce usměje a palcem mě začne hladit po hřbetu ruky.
"Dobře. Doufám, že se to nestane."
"Nestane Noahu, určitě ne." odpovím mu a on přikývne a dál jí svoje jídlo.

Po snídani nás Jessie odveze do škol. Nejdřív odveze Noaha a já mám tak to štěstí, že uvidím jeho školu, kterou jsem dosud neviděla. Na dvorku se potkají s Aidenem, ale mě si nevšimnou, protože to už odjíždíme s Jessie pryč.
"Tak co, těšíš se? Jsi nervózní?" zasype mě Jessie otázkami a já se musím usmát. Nejsem si jistá, ale myslím, že Noah říkal, že jeho mamka nikdy nestudovala na vysoké, stejně jako jeho táta, takže je to pro ně něco jiného a alespoň budou připraveni, až na vysokou půjde Noah, jestli na ni půjde.
"Jo, hrozně se těším. Celé prázdniny jsem se na to klepala. Konečně se zase budu moct v něčem posunout. A co ty? Co budeš dneska dělat?" zeptám se, abych nemluvila jenom o sobě. Krom toho mě to opravdu zajímá.
"Dneska musím se Zackem dojít na veterinu. Zdálo se mi, že má něco s packou. Pak se asi zavřu v té své komůrce a něco ušiju." odpoví a já nadšeně přikývnu.
"Tak to mi pak musíš ukázat." dodám s úsměvem a ona nadšeně kývne.
"Moc ráda." dodá a dojede do školy. Cesta trvala dlouho, protože Jessie prý nemusí rychlou jízdu autem a hlavně jízdu v dešti nebo bouřce, ale nestěžuju si.

"Tak ahoj, užij si to." řekne mi, já s úsměvem vystoupím, rozloučím se a otočím se čelem ke škole. Sice jsem tu už několikrát byla, ale přesto je to tentokrát jiné. V břiše se mi začne tvořit nepříjemný pocit a já se co nejrychleji vydám na první přednášku, abych tento nepříjemný pocit zahnala. Když se procházím chodbami, nemůžu si pomoct a sleduju všechny ty detaily, které jsem předtím neviděla. Každý pohár, každý diplom, všechno ve mně vzbuzuje touhu to tu prozkoumat. Nekoukám se na cestu a najednou ucítím velký naráz do mého těla. Neustojím to a přepadnu dolů na zadek. Zvednu pohled a uvidím toho, kdo do mě vrazil.
"Ježiši, já se hrozně omlouvám! To jsem nechtěl!" dodá až moc hlasitě nějaký kluk, který vypadá na první pohled jako šprt. Má krátké, hnědé, kudrnaté vlasy. Na očích brýle s poměrně velkými dioptriemi. V ruce má stoh učebnic a sešitů. O jeho outfitu nemluvě, klasický outfit šprta. Jeho chování a plachost, která je zřejmá na první pohled, je přesto poměrně sympatická.
"To je v pohodě, nedávala jsem pozor na cestu. Moje chyba." dodám s úsměvem a on mi nabídne ruku, že mi pomůže na nohy. Chystám se jí přijmout, když do něj najednou někdo strčí a tím ho odhodí až na stěnu.