Goodbye

61.KAPITOLA

Pohled Noaha

Když se za Sky a Aidenem zavřou dveře, na chvíli pocítím samotu. Pak ale zaklepu hlavou a nechám tyhle myšlenky tam, kde se zrodily. Na takové věci vůbec myslet nebudu. Jsou to moji kamarádi pořád, na tom se nic nemění. Navíc jsem za ně rád, opravdu. Sluší jim to spolu a oba se dělají šťastnějšími, což je nejspíš to, o co tu jde. Občas bych ale taky chtěl už mít nějakou holku, pro kterou bych udělal všechno na světě a která by se zaryla do mého srdce. Ale věřím, že na to mám ještě čas, jednou ta pravá přijde, tím jsem si jist. Nakonec se rozhodnu, že si půjdu zasportovat. Vezmu si tepláky, tričko a mikinu a vyběhnu ven. Je sice šílená kosa, ale během se zahřeju a navíc jsem Kanaďan srdcem, takže jsem na tyhle teploty zvyklý. Dám si sluchátka do uší a pustím si písničky, pak už se moje nohy samy rozeběhnou. Běžím do parku, kde to mám rád. Je to jedno z nejhezčích míst v téhle části Toronta. Vím, že i táta mi říkal, že sem s mamkou rádi chodili. Užívám si, jak mi chladný vzduch dopadá na rozpálenou kůži, je to příjemný pocit. Po zhruba hodině a půl dokončím svůj okruh a skončím zpátky u nás doma. Samozřejmě jsem neběžel úplně celou dobu, ale střídal jsem to občas i s chůzí.

Když dojdu domů, Aiden už tu není. Je tu jenom Sky, za což jsem vlastně i trochu rád.
"Ahoj, ty jsi běhal? Jsi blázen?" zeptá se mě vykuleně Sky a projede si můj outfit odshora dolů.
"Nejsem, proč bych byl blázen? Docela pohoda." zazubím se na ni a ona vytřeští oči ještě víc.
"Tak to asi těžko, vždyť je tam kosa! Mě se snažil Aiden dostat na zahradu, ale nepovedlo se mu to a ani se mu to nepovede. Nikdy." zúží Sky oči a já se musím zasmát.
"Ne? A mně se to povede?" zazubím se nevinně, ale v očích mám ďábelskou jiskřičku.
"Ne, tobě se to už vůbec nepovede, na žádnej tvůj žertík ti neskočím, Mendesi." odsekne, ale já se uchechtnu. To totiž nebude žádnej žertík, ale těžce promyšlený plán, který už jsem vymyslel. Tento plán já záludný, nebude to čekat a nakonec na to sama dobrovolně přistoupí, ať chce nebo ne. Já totiž nejsem takovej gentleman jako je Aiden, já jsem ďáblík. Dojdu rychlými kroky k ní, než to vůbec stihne vstřebat, přehodím si ji jako pytel brambor přes rameno a vydám se na zahradu.

"Ne, Noahu nech toho! Já budu nemocná, prosím ne!" křičí Sky, ale u toho se směje, takže to zas tak vážný není. Já se musím smát taky, ale pevně ji držím, aby se jí nepovedlo vyklouznout.
"Ne prosím, Noahu! Vždyť já nejsem teplé oblečená!" naříká, ale to bylo součástí mého ďábelského plánu, takže vlastně všechno vychází tak, jak má.
"Je tu jediná možnost, jak mě přesvědčíš, abych tě tam nehodil v tomhle." dodám tajemně a v zoufalé Sky to vzbudí nadšení, že je nějaká možnost, jak se tomu vyhnout.
"Ano? Prosím Noahu, udělám cokoli." prosí Sky a já se na chvíli zastavím.
"Musíš se obléct do teplého a jít dobrovolně si užít tu trochu sněhu." odpovím a ona nespokojeně zabručí a zavzteká se.
"Noahuuu, ty mě chceš zničit." nadává a určitě se i mračí, ale to bohužel nevidím.
"Ne, to nechci. Chci, aby sis užila sníh, v New Yorku ho určitě moc nemáte, co?" zeptám se a ona zůstane ticho, takže poznám, že jsem trefil do černého.
"Fajn, ale jenom na chvíli." zabručí po chvíli naštvaně Sky, když pozná, že nemá jinou možnost. S vítězným úsměvem ji odnesu domů a postavím ji na zem.

"Nezkoušej mě podvést, to by sis zahrávala s ohněm a dopadlo by to hůř, než si vůbec můžeš myslet." mrknu na ni a ona naštvaně zabručí a neochotně se vydá nahoru. Vezmu si na sebe jenom čepici a jinak zůstanu v mikině a teplácích, jak jsem říkal, Kanaďan srdcem. My jsme zvyklí a proto se nemusíme tolik nabalovat, jako lidi, co na to zvyklí nejsou. Počkám na Sky, dokud nesejde dolů a nakonec se na ni s vítězným úsměvem podívám, když zjistím, že dodržela slovo a opravdu jde dolů nabalená jako sněhulák. Skoro v tom ani nemůže chodit a já se tlemím tak, že se za břicho popadám.
"No, tak v tomhle ti zima rozhodně nebude." dodám při jednom velkém výbuchu smíchu.
"No to doufám!" sejde dolů a neochotně se vydá za mnou na zahradu, kde máme krásně nasněženo.
"Au, pálí mě oči." zaběduje a já protočím oči a zasměju se.
"Jo, to se občas stane, když jsi uvnitř a vyjdeš ven, když je nasněženo, ale to je na tom právě to super." šťastně se zazubím.
"Jako co je na tom super? Že mě pálí oči?" zeptá se mě nabručeně.
"Nebuď takovej bručoun, zamiluješ si to." mrknu na ni a hodím po ní malou sněhovou kouli.