Goodbye

46.KAPITOLA

Pohled Noaha

Další ráno se probudím a cítím se čerstvý jako lilie. Sednu si na postel a protáhnu se. Rozhlédnu se po pokoji, který vypadá jak po výbuchu atomové bomby. Běžně bych si tu jen tak neuklízel, když už, tak to dělá mamka, ale dneska se rozhodnu pro změnu. Zítra je totiž speciální den a proto si dneska uklidím sám a začnu připravovat zítřek. Nejdřív ale vstanu z postele, hodím na sebe první slušné věci, co najdu, a navoním se. Dojdu do koupelny, kde si vyčistím své bílé zuby a párkrát si prohrábnu vlasy, když se koukám do zrcadla. Usměju se okouzlujícím úsměvem. Někdo by možná řekl, že mám teď trochu vysoké ego, ale podle mě je to jenom zdravé sebevědomí. Dojdu pak zpátky do pokoje a prohlédnu si ten binec.
"Fajn, až přijdu." omluvím se sám sobě a vydám se dolů na snídani. To zní přece mnohem líp, ne? Když tam dojdu, snídaně ještě není hotová, ale nahoru se mi vracet nechce. Sky ještě spí, ale mamka už tu vaří, takže k ní dojdu a opřu se u linku. Pozorně se rozhlížím, kdyby náhodou Sky sešla dolů, musel bych hned zmlknout.

"Ahoj, dobré ráno." popřeje mi mamka, pohladí mě po vlasech a vtiskne mi pusu na tvář.
"Krásné dobré ráno." usměju se a ještě jednou se pozorně rozhlédnu. Mamka smaží vajíčka a v mezičase dá granule do misky. Zack se do nich okamžitě pustí a v řádu vteřin je má všechny v sobě. Nenažranec. Je po mně.
"Něco potřebuješ?" zeptá se mamka, když stále stojím opřený o linku, to se totiž běžně neděje.
"No, vlastně jo. Víš, Sky má zítra narozeniny, tak jsem-"
"Narozeniny?! Tak to musíme oslavit!" vypískne mamka nadšeně.
"Jo, souhlasím. Už jsem něco málo vymyslel a připravil, tak doufám, že se jí to bude líbit." usměju se a mamka mě pohladí přes vlasy až na tvář.
"Určitě bude Noahu." usměje se mamka jemným úsměvem a já už pak nic neříkám, protože uslyším Sky sebíhajíc schody.
"Ahoj." pozdraví nás vesele a dojde do kuchyně.
"Můžu s něčím pomoct?" zeptá se s rozkošným úsměvem.
"Jo, pomůžeš mi prosím nalít džusy a prostřít?" zeptám se a ona radostně přikývne. Společně se o všechno postaráme a mamka dá jídlo na talíře. To už se do jídelny dopraví i táta, který ještě před chvílí spal. Pozdě do noci skládal nějakou hudbu, takže byl dost unavenej.

"Tak co včera kino? Baví tě to?" zeptá se táta Sky a ta se okamžitě rozzáří jako lampion.
"Hrozně moc. Bylo to úžasný." usmívá se s širokým úsměvem a mě to zahřeje u srdce. Jsem rád, když je šťastná. To je pro mě asi nejdůležitější.
"To jsme moc rádi. Co máš v plánu dneska?" zeptá se zase mamka a já se na ni podívám.
"No, jestli to stále ještě platí, tak dneska mám jít s Noahem a Aidenem na led a pak jsme mysleli, že bychom si dali předposlední zmrzlinu, která nám chybí." řekne a já se zářivě usměju nad tím, že si to stále pamatuje.
"Předposlední zmrzlinu?" zeptá se zvědavě táta a lehce nakloní hlavu a zamračí se.
"Jo, kdysi dávno jsme řekli, že si dáme všechny zmrzliny, co mají v jedné kavárně. No aktuálně už nám chybí jenom dvě." zazubím se a mamka se na mě s láskou usměje.
"To je moc hezký." řekne a táta jí přikývne.
"Vy jste nikdy nic takového neměli?" zeptám se.
"Pokud si dobře pamatuju, tak ne, jste výjimeční. Ale často jsme chodili do jednoho podniku a vždycky jsme si dávali hranolky." řekne táta a podívá se na mamku. Ta se dokonce začervená. Docela by mě zajímalo, co je za touhle story.

Každopádně zeptat se nemůžu, protože už fakt musím do školy. Co nejrychleji dojím a pak mě táta hodí do školy. Dneska je teprve úterý, ale co se dá dělat. Dojdu do své třídy, kde už je Aiden a něco kutí na mobilu.
"Čau kámo." dojdu si sednout vedle něj a poplácám ho po zádech.
"Čus. Platí to dneska?" zeptá se Aiden a já přikývnu.
"Jo, pamatuje si to." zazubím se nevinně nad svým ďábelským plánem. Hodlám Sky dneska trochu vyděsit, ale věřím, že to zvládne a potom bude o to víc ráda.
"Ok, ale po hokeji musím domů. Zítra píšem tu fyziku a já to potřebuju zatáhnout alespoň na C+" řekne a já se trochu zasměju.
"Fakt nikdy nepochopím, proč sis tu fyziku dobrovolně bral. To byla sebevražda." odpovím mu a on protočí oči.
"Chtěl jsem trochu zaflexit na holky, že nejsem jenom hezkej svalovec." řekne a já se zasměju.
"No, moc se ti to nepovedlo." odpovím mu a dostanu totální záchvat smíchu, když on se na ně koukne otráveně, protočí oči a pak je zabodne do stěny.
"Pardon, my víme, že jsi budoucí Einstein." mrknu na něj a pak už nic neříkáme, protože přijde učitelka.