Goodbye

59.KAPITOLA

Pohled Noaha

S Aidenem si vyměníme nechápavé pohledy.
"Sky! Notak otevři, nějak to probereme a bude to dobrý." zabouchá Aiden na její dveře zoufale, ale uvnitř je ticho. Nedokážu určit, co tam Sky dělá. Teď už mám pocit, jako bych ji neznal. Vím, proč to udělala a taky vím, že sázet se byla pitomost, ale nikdy jsme neměli v úmyslu jí ublížit. Doufám, že i ona nám dá někdy možnost to vysvětlit.
"Ona neotevře kámo. Posrali jsme to." položím ruku na Aidenovo rameno a on se na mě podívá zdrceně. Je to u něj první holka, na které mu opravdu záleží a pro mě vlastně taky. Ještě nikdy jsem neměl o někoho takovou starost. Bojím se, kam to může až dojít. Jenom doufám, že se to co nejdřív vyřeší a budeme alespoň za dobře.
"Běž domů, snad to zítra bude lepší, až si to všichni necháme projít hlavou." řeknu a on po chvíli přikývne.
"Musí být. Bez ní už to nepůjde. Změnila mi život. Já vím, že je to hroznej kýč, ale je to pravda." odpoví smutně a sklopí hlavu. Je fakt, že takhle jsem ho zdrceného nikdy neviděl
"Já vím. Nám oběma změnila život." lehce se usměju, i když je to smutný úsměv. Aiden pak odejde k sobě domů a já vejdu do svého pokoje. Lehnu si do postele a po dlouhém snažení se mi konečně podaří usnout.

Ráno se probudím samozřejmě nevyspalej a se špatnou náladou. Vykročím z postele jak se říká levou nohou. Dojdu do koupelny, kde se chvíli koukám na svůj odraz a jenom si říkám, proč jsme se vůbec sázeli a proč jsem to musel vytáhnout. Všechno jsem tím pokazil. Nejradši bych si dal pěstí. Dokonce se přistihnu při myšlenkách, že bych rozbil to sklo, ve kterém je můj odraz. Nakonec prostě jenom vyjdu z koupelny, dojdu se převléknout do domácího oblečení a sejdu na snídani. Sky tu samozřejmě není.
"Ahoj Noahu. Tak jak jsi se vyspal? Nevypadáš zrovna nejlíp. Nemáš teplotu? Nebo nebolí tě něco?" bombarduje mě mamka otázkami hned takhle z rána. Položí mi ruku na čelo, aby zjistila mou teplotu.
"Vypadá to, že teplotu nemáš. Hmm, co se stalo?" zeptá se mě a já jenom zakroutím hlavou. Naštěstí pochopí, že se o tom bavit nechci a nechá mě být.
"Nevíš, kdy včera přišla Sky? Měla jsem jí vyřídit vzkaz od mamky. Chtěla jí to říct osobně, protože se jí vybil mobil, ale ani jedna jsme nevěděly, kde je. Letělo jí letadlo, takže čekat nemohla"

Zaujatě zvednu k ní pohled.
"Počkej, co jsi měla vyřídit? Mám jí to říct sám?" zeptám se a ona se na mě usměje.
"Jo, to bys byl moc hodný. Měla jsem vyřídit, že Klaire odjíždí, protože si musí ještě pár věcí vyřídit doma a chvíli tam zůstane. Ale prý se zase vrátí a bude mít překvapení. To nevím, co je. To mi neřekla. Netušíš, co by to mohlo být?" zeptá se mě mamka a já zakroutím hlavou.
"Ne, vůbec nevím. Ale vyřídím jí to. Vlastně bych na to mohl jít hned teď. Ty určitě stejně půjdeš něco vyrábět, že?" zeptám se jí s úsměvem.
"Určitě jo. Ještě potřebuju dodělat nějaké zakázky." usměje se na mě a já přikývnu.
"Tak já tě nebudu zdržovat." rychle dojím zbytek snídaně a vydám se nahoru k pokojům. Před Skyiným se zastavím a chvíli sbírám odvahu. Zaklepu a počkám. Nečekám, že mi otevře napoprvé, ale k mému překvapení se tak stane. Stoupne si do dveří a naštvaně se na mě dívá. Na takový pohled nejsem vůbec zvyklý. A ani si zvykat nechci. Chtěl bych ji zpátky. Je to jako přijít o kus sebe. Nečekal jsem, že mi ta holka, kterou najdu na ulici, přiroste tak k srdci, ale stalo se.

"Sky, prosím promluvíme si, ano? Nechci to řešit bez Aidena, protože na tom máme oba svůj podíl, ale potřebuju ti říct něco jiného." povím a doufám v nejlepší.
"Nechci od tebe nic slyšet." odsekne a pokusí se zavřít dveře, ale já se do nich rukou opřu.
"Týká se to tvé mámy." dodám rychle a ona povolí dveře.
"Mojí mámy? Co ty o ní víš?" zeptá se zvědavě.
"Něco, co ty ne. Ale něco za něco." dodám nekompromisně. Je to sice hnusný, ale jiná možnost, jak dát všechno do pořádku, mě nenapadá. Potřebuju, aby si vyslechla, co jsme tou sázkou mysleli, kdy jsme ji uravřeli, co se změnilo a hlavně proč jsem to zmínil. Sky si povzdechne a zkříží ruce na prsou.
"Fajn."
"Tak jo. Napíšu Aidenovi, do půl hoďky tu určitě bude."
"Hm." zabručí a zabouchne dveře mně přímo před obličejem. Trochu se leknu a couvnu. Musím uznat, že takhle nasranou Sky jsem vážně nezažil a není to nic příjemného. Vezmu si mobil a napíšu Aidenovi. Jak jsem čekal, je už vzhůru a hned vyrazí. Měl to se spánkem určitě podobně, jako já. Spát, když se děje něco tak hrozného, je nemožné.