Goodbye

30.KAPITOLA

Pohled Noaha

"A kdo je tohle?" zeptá se strejda Cameron s pohledem vpitým do Sky, která pod jeho pohledem ještě víc znervózní. Já se upřímně nedokážu do její situace vůbec vžít.
"To je Noahova kamarádka z Ameriky, Sky." řekne táta s úsměvem a Cameron na usměje a natáhne k ní ruku, se kterou si potřesou.
"Takže kamarádka, jo?" hodí Cameron pohled na mě a já zvednu obočí.
"Večeře čeká, ne?" řeknu, abych odpoutal pozornost a dospělí kývnou a dojdou do kuchyně. Já se Sky zůstaneme ještě chvíli na chodbě.
"Tak co na něj říkáš?" zeptá se, když už jsme nějakou dobu v tichu.
"No, co mám říkat, když je to možná můj táta? Je to strašně zvláštní."
"Já vím, chápu" pohladím ji po zádech a pak se společně už vydáme do jídelny. Sedneme si ke stolu, Sky sedí vedle mě. Rozhlíží se po jídelně, snaží se najít nejspíše něco o ní.
"Nevíš, jestli tu někde nemá fotku nějakého dítěte třeba?" zašeptá mi do ucha a já myknu rameny a pak zakroutím hlavou.
"Nevím o tom, můžeme se pak porozhlídnout." navrhnu.
"A jak se odtud dostaneme?" zeptá se a všichni se pomalu pustíme do jídla, které nám přistálo na stole.
"Klasická výmluva, záchod." zazubím se a pak už se plně věnuju jídlu.

Sky se po chvíli opravdu zeptá, kde je záchod a vydá se tam. Já mezitím dojím svoje jídlo a dopiju pomerančový džus.
"Tak my si dáme víno, co říkáš?" řekne mamka směrem ke Cameronovi a ten se zazubí.
"Pamatuješ, jak se jednou Shawn totálně ožral, když jste to poprvé -"
"No dobrý, to už nemusím slyšet, já radši mizím." řeknu a vypařím se odtamtud jako pára nad hrncem. Když konečně najdu Sky, která se kouká na obrázky na stěně, trochu si ulevím, že se neztratila, protože tenhle dům je taky dost velkej.
"Tak co? Něco zajímavého?" zeptám se.
"Ani ne, má tu jen pár fotek té jejich party, ale samotnou s mamkou nebo s dítětem ne. Víš co je taky zajímavé? Nikde na těch fotkách nemá moje mamka břicho." řekne a já přikývnu.
"Doma zkusím prohledat fotoalba, třeba tam nějaká taková bude." navrhnu.
"Jo, to je super nápad." Sky přikývne a společně se vrátíme zpátky za dospělýma, mají už nějakou tu kapku vína v sobě.
"Na, tady máte peníze na taxi, běžte domů, jo? My tu ještě pobudeme s Camem." řekne táta a podá mi poměrně velký obnos peněz.
"Jo, jasně." potvrdím, ale v hlavě se mi už rodí plán.

Vyjdeme ven a zavoláme taxík, ale místo toho, abych mu řekl adresu domů, řeknu mu adresu kavárny, kde jsme byli se Sky. Slíbil jsem jí přece, že zkusíme všechny příchutě zmrzliny a teď je podle mě dost dobrý čas na zvednutí nálady. Když mineme odbočku domů, Sky se na mě zmateně podívá.
"Kam to jedeme?" zeptá se zmateně.
"Uvidíš." nevinně se zazubím a Sky se dál zvědavě kouká z okna. Když tam dojedeme, hodí na mě překvapený pohled.
"My jsme zase tady? Páni, to je super!" vykřikne nadšeně. Jsem rád, že ji konečně vidím zase šťastnou a ne jen zamyšlenou. Podám taxikářovi peníze a vystoupíme z auta.
"Překvapení." dodám a Sky nadšeně poskočí.
"Ty teda umíš zlepšit náladu." řekne a já se pro sebe pyšně usměju.
"Snažil jsem se." podržím jí dveře a ona s úsměvem vejde, já dveře pak pustím a dojdeme ke stolu. Sedneme si a za chvíli už k nám přijde číšnice.
"Dobrý den, tak co to bude?" řekne s klasickým obsluhovacím úsměvem.
"Tak já bych si dala borůvkový pohár."
"A já banánový." řeknu, slečna si to zapíše.
"Ještě něco k tomu?" zeptá se, my se na sebe podíváme a pak zakroutíme hlavou.
"Dobře, za chviličku to tu máte." řekne a pak už odejde pryč.

"Tak co si myslíš o Cameronovi? Myslíš, že by to mohl být on?"
"Nevím, nějaká podobnost by tam byla, ne?" řekne statečně, ale do očí se jí nahrnou skrývané a potlačované slzy.
"Notak, pojď sem." pobídnu ji, ona si sedne vedle mě a já si ji stáhnu do objetí.
"Šššš, to bude dobrý." začnu jí šeptat do ucha a hladit po zádech.
"Já vím, já jsem jen hrozně citlivá a bojím se." řekne a pomalu se ode mě odtáhne.
"Čeho se bojíš?" zeptám se a pohladím ji po tváři.
"Já nevím, všeho. Zjistit, kdo je můj táta nebo naopak to nezjistit. Bojím se, že máma zjistí, že jsem v Kanadě a přijede sem, odtáhne mě zpátky do New Yorku a já budu muset žít svůj nepovedený život." řekne a já se zamračím.
"Sky, co to plácáš? Žádnej tvůj nepovedenej život není. Tohle je přece tvůj život. A mamka tě neodtáhne."
"Jak to víš? Vždyť už jednou u vás byla, když jsme byli v Evropě, může to udělat i znova a když budu doma, tak poletím domů prvním letadlem." řekne a my se na chvíli odmlčíme, když nám přinesou poháry.