Goodbye

34.KAPITOLA

Pohled Noaha

Musím uznat, že na to, že je to Aidenova párty, to tu celkem jde. Není to taková divočina, jako to bývá běžně. Postupně se to tu sice rozjíždí, ale já doufám, že to zůstane na alespoň trochu klidné vlně. Rozhodnu se, že půjdu najít Sky, tak se vydám pryč od tancujících lidí a hlasité hudby. Nechápu, jak se já můžu kamarádit s takovým dementem, co doma dělá pařby. A už vůbec nechápu, jak se s ním můžu kamarádit od dětství a to, že je mým nejlepším kamarádem, tohle je normálně zázrak. Když dojdu dál, rozhlédnu se, ale nikde Sky nevidím. Pomyslím si, že se asi jenom někde baví s Tamarou, protože tu taky nemůžu najít. Vydám se na zahradu, kde se spíš pije než tančí. Mezi bandou ožralců, co očividně nemají respekt z policie, jinak by nepili, když jim není jednadvacet, stojí Tamara. U sebe ale Sky nemá. Rozhodnu se i tak k ní jít, protože vím, že se poměrně dost kamarádí.
"Ahoj Tamaro. Prosimtě neviděla jsi někde Sky?"
"Ahoj Noahu. Dej si pohov vojáku. Nemusíš ji furt kontrolovat. Myslím, že to zvládne sama, víš? Konec konců, je starší, než jsi ty. Kdyby měl někdo na někoho dávat pozor, je to ona" mrkne na mě a já nesouhlasně zabručím.

"Jo, ale co když se jí něco stalo, hm? Já ji mám na starost a-"
"Ale ale ale, počkej. Ty ji nemáš na starost, to už jsem ti vysvětlovala. Nech ji žít Noahu a bav se" lehce mi strčí do ramena a nějakej kluk vedle ní mi podá flašku piva. Zakroutím hlavou, že nechci a rozhlédnu se, jestli náhodou někde Sky nezahlédnu, což se mi nepovede.
"Nepiju" řeknu, když se pohledem vrátím na tu bandu.
"Nemusíš, já taky nepiju, ale tihle jo. Ale víš co musíš? Trochu se uvolnit a jednou si nějakou párty užít, ne být stále našponovanej, kde se co šustne. Nejsi ničí táta, tak povol konečně" pobídne mě Tamara. Já si povzdechnu, ale nakonec přikývnu. Asi má pravdu. Sky je dospělá a určitě je v pořádku. Teda doufám, po tom jejím minulém zlití si nejsem zas tak jistý. Rozhodnu se ji ale chvíli nechat a bavit se s touhle napůl ožralou bandou divných týpků. Ani se nedivím, že se s nima Tamara baví. Má ráda zvláštní lidi. To mě ale dostává k otázce, proč si oblíbila Sky? Ta je přece až na ten útěk do jiné země docela normální, ne?

Po deseti minutách už začnu být nervózní a opět se začnu rozhlížet, ale Sky nikde nevidím. Kde sakra je? Hodně nenápadně se od skupiny odtrhnu a vydám se zpět do domu. Do uší mě udeří hlasitá hudba. Nechápu, jak je možné, že Aidenovo sousedi ještě nezavovali policii. Dojdu do středu dění a stoupnu si na gauč, abych lépe viděl. Nikde ale Sky neuvidím, opět. Už celkem nervózní začnu prohledávat celý dům, ale většina pokojů je zavřená, tam se přece dostat nemohla. Bezradně se svalím na gauč. Co když se jí něco stalo? Chytla nějakou depresi a utekla odsud nebo nevím. Nebo co když jí volala mamka, vystopovala ji a odvedla? Těchhle příšerných scénářů mám plnou hlavu. Myslím na ně do té doby, než mi někdo spadne na nohy, které mám položené na gauči.
"Jau! Dávej pozor" řeknu poměrně naštvaně, když uvidím týpka, který je už zřejmě dost opilý, že pro něj rovnováha neexistuje. Asi jsem se mýlil, když jsem si myslel, že tohle bude klidná párty. Lidi se tu ztrácejí, opíjejí a padají. Ze strachu o své nohy si radši sednu, ale to není o moc lepší, protože mi na ně stále někdo dupe. Tohle byla fakt výhra - sám a ještě zrakvenej.

Koukám do blba a v podstatě nevnímám, dokud neucítím lehký dotek na mém rameni. Hned se ohlédnu, kdo by to mohl být a ze srdce mi okamžitě spadne velký kámen.
"Sky! Proboha, kde jsi byla? Jsi v pohodě? Já jsem tě snad všude hledal" vysypu ze sebe rychle jako blesk s vykulenýma očima a přitáhnu si ji k sobě do objetí.
"Panebože, já měl takovej strach" pokračuju, když mě taky obejme.
"Noahu, pusť mě, nemůžu dýchat" zasípe a já ji rychle pustím.
"Ježiši, moc se omlouvám" řeknu a pohladím ji po její krásné tváři.
"To je v pohodě. A já jsem taky v pohodě, nemusíš se bát, ale-" Sky chce něco říct, ale utne ji nějaký kluk, jiný, než ten minule, který na nás spadne. Já ho co nejrychleji zvednu, aby neležel na Sky, ještě by jí něco rozdrtil.
"Dávej pozor ty ožralej debile" pronesu a protočím oči. On se ale na mě otočí a vůbec nevypadá opile, spíš naopak, je plně při smyslech. Je to oproti mně docela korba. Vytáhne mě za tričko na nohy a já sebou cuknu dozadu.
"Kdo je pro tebe debil?!" zařve na mě a v té chvíli se vypne i hudba. Všechna pozornost se upírá teď na nás.