Goodbye

12.KAPITOLA

Pohled Noaha

"Sky?" zaklepu na její dveře, ale nic se neozve. Zkusím to ještě jednou a stále nic. Vejdu dovnitř, Sky nikde a okno dokořán.
"Sakra" rychle okno zavřu. Je chladná noc a ona se toulá někde venku sama? Dostanu o ni šílený strach. Rychle doběhnu do svého pokoje a navleču na sebe první mikinu, kterou uvidím. Pak rychle vyběhnu ven z domu a zavolám její jméno. To se odráží v ozvěně po dlouhé ulici. Několik světel v domech se rozsvítí a já si až teď uvědomím, že jsem asi někoho vzbudil.
"Eh, omlouvám se, omlouvám se" procházím ulicí a sleduju z oken naštvané lidi, převážně starší dámy a pány, kteří už mají lehký spánek. Rozeběhnu se nějakým směrem, ale nikde ji nevidím. Doběhnu až na místo, kde jsme se poznali, ale tam to zeje prázdnotou. Zakleju a vydám se domů. Dojdu konečně domů a projdu kolem jejích dveří. Všimnu si, že už jsou zavřené, ačkoli já je nechal otevřené. Trochu se zamračím a nakouknu dovnitř. Sky spokojeně leží v posteli a vypadá, že ji vůbec netrápí výčitky svědomí, že mi málem způsobila srdeční příhodu. Dojdu do svého pokoje, padnu do postele a usnu téměř okamžitě.

Probudím se za pár hodin vyspanej do růžova a dojdu do Skyina pokoje. Pohled mi okamžitě padne na papírovou růži, která leží na jejím nočním stolku. Samozřejmě ji poznám, je to ta růže, co se vystřeluje na poutích. Nemyslím, že Sky je zrovna ten typ, co by uměl přečůrat pouťové prodejce. Pak si vezmu mobil a kouknu se na instagram, kde si všimnu, že Aiden má story. Samozřejmě si ho zobrazím, je to kámoš. Ale hned mi dojde, že je to i rival, když zjistím, že on byl shodou okolností také v noci na pouti. Nemusím být Einstein, abych si dal dvě a dvě dohromady a hned se naštvu. On mi všechny moje pokusy musí něčím přebít, tahle hra se mi vůbec nelíbí. Znovu si vezmu růži a prohlížím si ji, když najednou uslyším Sky, která vykřikla mé jméno, cuknu sebou a upustím růži. Ona se na mě zmateně a naštvaně kouká, pak vstane a vezme tu růži ze země.
"Proč jsi to měl v ruce?"
"A proč ty jsi byla v noci s Aidenem?" zamračím se.
"Je to snad špatně? Jsi můj rodič, aby jsi mi říkal, co mám a nemám dělat? S kým se mám a nemám stýkat?"

"Ty svoje rodiče stejně neposloucháš, ale to je fuk. Řekni mi ty, jestli to je špatně, když jsi to ani nikomu neřekla a dokonce ani neprošla dveřmi, ale vylezla oknem, hm?" Sky naprázdno otevře pusu a nemá, co na to namítnout. Sama ví, že je to pravda. Věděla, že to špatně je, jinak by prošla spodem.
"Nic ti do toho není Noahu, je to můj život a já se můžu stýkat s kým chci"
"Moc hezký, ale žiješ v mém domě" vyklouzne mi z pusy, hned toho začnu litovat. Tohle bylo přes čáru. Sky se plaše rozhlédne, pak se její obličej opět změní v naštvaný a hodí po mně růži, až se dřívko zlomí.
"Víš co? Lituju toho, že tady s tebou bydlím. Budu doufat, že se uvolní kolej a já budu moct nastoupit tam" zamračí se, vyjde z pokoje a práskne s dveřmi. Já stojím na místě jako přikovaný a pohledem na zlomenou růži v mých dlaních a lituju každého slova, které jsem řekl. Opřu se o zeď a po ní se svezu dolů. Rukama si zakryju obličej a sedím takhle dobrých deset minut, dokud někdo nepřijde a nesedne si vedle mě. Doufal jsem, že to bude Sky a budu se moct omluvit, ale podle chůze to není žena.

"Co se stalo synku?" uslyším tátovo hlas, jeho paže mě obejme kolem ramen.
"Pohádali jsme se, nic extra" zkusím to hodit do autu, ale moc dobře vím, že táta mě okamžitě prohlédne.
"Dobře, teď celou pravdu" pobídne mě, já si povzdechnu a všechno mu převyprávím. Táta přikyvuje celou dobu, je to skvělý posluchač.
"Dobře, takže abych to pochopil, vsadili jste se s Aidenem, do koho se zabouchne a teď o ni bojujete?" vykulí táta oči a já myknu rameny a přikývnu.
"Tak nějak. Jenomže se mi to přestává líbit" přiznám a táta přikývne.
"Hrozně moc si ji chráníš, dej jí trochu prostor. Ona pak tráví radši čas s Aidenem, protože ten se s ní nehádá, podle toho, co jsi řekl. Vy na sebe furt štěkáte a tak to nikam nepovede" přikývnu a zamyslím se nad tím.
"Ale vy jste se s mamkou taky hádali, ne?" zeptám se zvědavě. Mám velký příklad v rodičích, kteří jsou spolu už prakticky od patnácti s nějakými rozchody.
"Ano, ale já o ni nikdy s nikým nesoupeřil a zezačátku jsme se nehádali vůbec. Naše láska byla a stále je velmi silná. Hádky přišly až po delším čase synu a pak naštěstí i odešly" zasměje se a já se k němu přidám.