Goodbye

26.KAPITOLA

Pohled Noaha

Já, Sky a Aiden, který absolutně netuším, co tu zase dělá, koukáme na rodinné fotky na zdi. Nechápu sice proč, ale Sky je téměř bílá a sleduje urputně ty fotky.
"Ne, ne, ne, to snad není možné. Ne, máš vidiny. Tohle neexistuje" začne Sky mumlat, rychle zamrká a vydá se rychlou chůzí pryč. Já ji chytnu za ruku a tím ji zastavím, ona se sice na mě otočí, ale vypadá, jako by nebyla duchem přítomná.
"Hej Sky, co se stalo?" zeptám se ustaraně. Ona jenom zakroutí hlavou, vysmekne se jemně a rychle se vydá pryč. Já upřu pohled na Aidena a přitisknu ho ke zdi.
"Cos jí sakra udělal?!" zařvu na něj a on se zamračí.
"Já nic ty debile. Říkala, že jsi ji předtím lechtal a tak se rozběhla po chodbě, běžel jsem za ní, ale tady se zastavila a dál už ten příběh znáš sám" odsekne mi Aiden a odstrčí mě od sebe. Já se zamračím a sleduju ho přísným pohledem. Proč mám teď tak silný ochranářský pud? Že by moje láska k ní byla tak silná, že ji chci chránit i před ním? Kdyby jí jenom vlásek zkřivil, urval bych mu hlavu.

"Fajn, ale co tu děláš?" zeptám se a on mykne rameny.
"Nic, nemůžu ji vidět?" odsekne. Já bych mu tak rád řekl, že nemůže, ale vím, že nemůžu rozhodovat za ni, naštvala by se a udělala by opak.
"Jasně, v poho kámo. Mám o ni prostě strach. Vypadala zvláštně, víš?" řeknu mu a on přikývne. Pak se zadívám na pár fotek, ale nic zvláštního na nich nevidím.
"No nevím, snad nám to řekne, co se jí stalo. Teď bychom ji měli nechat o samotě, bude to potřebovat" řeknu a Aiden přikývne.
"Jo, asi jo. Tak já půjdu" řekne a rozejde se ven, já ho ale zastavím.
"Počkej, nezajdeme na hokej? Už dlouho jsme si nezahráli" navrhnu a on přikývne.
"Jo, dobrej nápad. Když už jsme u toho, co kdybys vzal svého tátu a já zase svého? Dáme otec a syn proti otci a synovi, co říkáš?" zeptá se Aiden a já nadšeně přikývnu.
"Super nápad, tak za hodinu na stadionu, ok?" zeptám se a on přikývne. Pak se vydá ven a já zamířím dolů do obýváku k tátovi.
"Čau tati, dostali jsme s Aidenem nápad. Co kdybychom si dali otcové a synové proti sobě zápas?" zazubím se a táta nadšeně přikývne.
"Bude mi potěšením" usměje se a vstane z gauče.

S tátou se ještě posilníme obědem, který nám mamka udělá.
"Dneska je rozsekáme" řekne táta a já nadšeně přikývnu. Nemůžu si dočkat, až si po takové dlouhé době konečně zase zahrajeme jako rodina. Mamka se půjde taky koukat, ale Sky vypadá duchem nepřítomná.
"Ehm, země volá Sky, je tu někde?" zeptám se a lehce se zasměju. Ona sebou škubne a koukne se na mě. Z jejího výrazu vyčtu, že vůbec netuší, o čem se tu bavíme.
"Jo, promiň. Říkal jsi něco?" zeptá se, její hlas zní sklesle. Co se to s ní sakra děje? Takhle se snad ještě nikdy nechovala. Je smutná, ale zároveň mi připadá hrozně zamyšlená. Otázkou zůstává proč? Musím se znova podívat na ty fotky, co když jsem něco přehlédl? Ale co bych mohl přehlédnout? Je jí smutno z toho, že tu nemá tolik kamarádů, jako měli moji rodiče? Můj táta mamku seznámil s jeho kamarády, mamka si taky udělala nějaké kamarádky a bum, byli parta, která při sobě držela za všech okolností. Asi když to Sky viděla, tak se jí zastesklo a chtěla taky, abych ji seznámil s někým jiným, než je můj nejlepší kamarád Aiden, ne?

"Jo, to nevadí. Říkal jsem, jestli s námi půjdeš na hokej. Jdeme si s tátou zahrát proti Aidenovi a jeho tátovi, co říkáš?" zazubím se na ni. Tohle jsem sice úplně tak neříkal, ale nevadí, je to podobný.
"Noo, já nevím, asi radši zůstanu doma" sklopí hlavu a hrabe se v jídlu. Já jsem trošku hajzl a moji rodiče už jsou v kuchyni, takže toho využiju.
"Mami, tati?! Sky jde s náma, jo?" zakřičím a Sky na mě rychle vrhne vyplašený pohled.
"Ne, já říkala, že nejdu" vykulí oči. Pro mě to je vítězství, konečně má nějaké emoce kromě toho smutku při zamyšlení.
"Ježiši, promiň, já jsem se přeslechl. No nevadí, rodiče už s tím stejně počítají a navíc tě nenecháme přeci samotnou doma, ne? Užiješ si to, neboj" usměju se a pohladím ji po paži. Jo, sice trošku lžu, ale to nevadí. Moc dobře jsem slyšel, co řekla, ale dělám, že ne.
"No dobře, ale hrát nemusím, že ne?" řekne a lehce cukne koutkem. Já se rozzářím jak vánoční stromeček, protože jsem právě dosáhl svého.
"Ne, nemusíš. Budeš sedět s mamkou na tribuně a můžete si povídat, co říkáš? Lepší než sedět sama doma, ne?"
"Jo, asi to je lepší" řekne nejistě a mykne rameny.