Goodbye

45.KAPITOLA

Pohled Sky

Někdo přeruší naše objetí s Noahem, když zaklepe na dveře. Oba se na ně podíváme a Noah dojde otevřít. Za dveřmi stojí Aiden. Okamžitě zamířím nahoru do svého pokoje. Chci se od něj dostat co nejdál, protože posledně na mě tolik řval, že jsem se skoro bála. Přitom nechápu proč, já přece nechtěla líbat Jasona a nechápu, proč se zlobí teda na mě. Každopádně vím jistě, že s ním nechci mluvit. Rychle začnu vybíhat schody, když mě ale někdo chytne za ruku a zatáhne.
"Hej!" vykřiknu a zamračím se na něj. Kdo jiný by to mohl být, než sám Aiden.
"Sky, prosím, chci si promluvit." dodá něžně. Trochu roztaju, nebudu lhát. Sice jsem stále naštvaná, ale přeci jen přikývnu a už klidnější krokem se vydám do pokoje. Aiden jde v tichosti za mnou a Noah zůstane dole. Dojdeme do pokoje a Aiden zavře dveře.
"Takže?" pobídnu ho a zkřížím ruce na prsou.
"Přehnal jsem to. Choval se k tobě hnusně a já ti neměl dávat za vinu, že tě líbal. Vím, že jsi to nechtěla a taky vím, že jsem všechno akorát zhoršil, takže se hrozně omlouvám." spustí a já jenom přikývnu. Už ale nejsem tak naštvaná, když se dokázal alespoň omluvit.

"Už se to nestane Sky, budu ti odteď věřit, jo?" dodá a pokusí se mě chytnout za ruku, ale já upevním stisk toho, jak je mám zkřížené na prsou. Aiden mlčky couvne.
"Chápu, nemáš na mě teď náladu. Ale já si na tebe počkám Sky, to mi věř." řekne a já přikývnu.
"Tak já půjdu, zatím se měj." dokončí svůj monolog a vtiskne mi pusu na čelo. Neuhnu. Pak už zmizí ve dveřích a po chvíli slyším, jak se dole zavřou dveře. V tu chvíli seběhnu dolů a Noah do mě hned zabodne pohled.
"Tak co? Vyřešili jste to?" zeptá se a já přikývnu.
"Tak nějak." unaveně se svalím vedle něj na gauč a on mě obejme kolem ramen. Takhle je mi úžasně. Cítím se tak hrozně v bezpečí. Nikdo jiný mi tenhle pocit dát nemůže. Společně se díváme na nějaký film, který moc nevnímám. Jsem z dnešního dne tak unavená, byl totiž druhý školní den a už se to na nás začíná pomalu valit, i když jsem ráda, že tady na vysoké to už není jako na střední. Díky bohu. I tak je to ale dost vyčerpávající a důkaz toho je, že po chvíli si položím hlavu do Noahova klína a spokojeně usnu.

Probudí mě jemné hlazení po paži. Podívám se, kdo je původce tohoto příjemného pocitu, i když je mi to dopředu jasné. Uvidím usmívající se tvář Noaha, který už je ale také na pohled unavený.
"Kolik je hodin?" zašeptám a Noah zamžourá na displej telefonu.
"Skoro půlnoc." odpoví mi a já vykulím oči.
"Ty jo, to jsem se teda dlouho prospala. Teď už bych ani spát nepotřebovala." uchechtnu se. Všichni ale víme, že usnu i tak, to mi problém opravdu nedělá.
"No, já jsem zvědav, jestli se mi bude chtít. Možná si něco zahraju na pár hodin." řekne a já přikývnu.
"To bude určitě zábava." dodám ospale a u toho zívnu. Říkala jsem, že znovu usnout problém nebude.
"Jsi příšerná, víš to?" dodá a protočí oči. Já udělám psí oči a on mě chytne do náručí. Zvedne se i se mnou a vydá se nahoru. Já celou dobu zkoumám jeho obličej zespoda. Člověk by se divil, jak všechno může vypadat jinak. Na prahu mého pokoje mě postaví.
"Tak, teď už to dojdeš sama." nevinně se zazubí a já ho přátelsky probodnu pohledem.
"To ti neodpustím Mendesi." dodám a pak se zasměju. On se lehce uchechtne a zmizí ve svém pokoji. Já se uvelebím ve své postýlce a okamžitě usnu.

*pár týdnů později*

Zrovna se probudím a zkontroluju mobil. Dělám to teď každý den, protože mamka mi už hrozně dlouho nenapsala a já nechápu, co se děje. Jinak se vlastně skoro nic nezměnilo, Noah je stále až moc starostlivý Noah, Aiden a já už jsme zase v pohodě a všechno je při starém, ve škole to je zhruba tak stejné, jako to bylo první a druhý den. Jason si o sobě bůh ví co myslí a James je můj nový kamarád. Jo, vlastně je tu přeci jen jedna změna - našla jsem si totiž i kamarádku na vysoké. Jmenuje je Polly a chodí do stejného ročníku, jako já. Já, Polly a James jsme takové neporazitelné trio. Když už jsme u toho tria, stále jsem si ani jednoho nevybrala. Připadám si už jak hlavní hrdinka v telenovele, ale copak si mezi nimi můžu jen tak vybrat, když jeden mi dává pocit bezpečí a druhý zase jiný, nepopsatelný pocit? Kéž by šlo všechno vyřešit lusknutím prstu. No nic, konec rozjímání a jde se na věc. Vyhrabu se z postele a jako každé ráno se připravím do školy a dojdu na snídani, kde už se cpe Noah.