Goodbye

50.KAPITOLA

Pohled Klaire

Dívám se z okna svého hotelového pokoje a přemýšlím nad tím, jak mi tohle město chybělo. Vlastně celá tahle moje rodná země mi chybí. Někdy lituju, že jsem se odstěhovala do New Yorku, protože tam to nikdy nebylo takové, jaké to je tady. Už nikdy jsem si nenašla takovou skvělou partu kamarádů, jako jsem měla tady. Neměla jsem s odchodem ale na výběr, kdyby Shawn zjistil, že má dítě se mnou, bylo by možné, že by z donucení se mnou zůstal a to jsem nikdy nechtěla. On a Jessie patří k sobě a tak to má být. Dokazuje to i to, že jsou spolu doteď. Drží jim to a já tak cítím, že jsem udělala správnou věc. Sice Sky nemá tátu ani žádného otčíma, ale snažím se jí dát všechno, co potřebuje. Samozřejmě i mně je líto, že už jsem si žádného přítele nenašla, ale asi mi to není souzeno. Já jsem ráda, že mám svoji Sky a svou maminku, která už se díky bohu úspěšně léčí a to jen kvůli Sky, která dobrovolně odešla sem hledat stipendium, aby se babička mohla léčit. Je tak laskavá a obětavá, že to snad není ani možné.

Dnes mám v plánu navštívit zase svou klasickou oblíbenou kavárnu, do které chodím téměř každý den a kde jsem také potkala Camerona. Neprohodila jsme s ním ani jedno slovo a spíš doufám, že mě nepoznal. Je to už taková řádka let, že bych se mu ani nedivila, kdyby na mě zapomněl. Určitě má vlastní život, ženu a děti a nějaká Klaire ho nezajímá. Patřím do minulosti a tak to musí zůstat. Přiznávám, že z té myšlenky mi není moc dobře, takže si na sebe rychle vezmu kabát a vydám se pryč z hotelu. Dojdu do oné kavárny a hned mě přivítá příjemná obsluha.
"Klaire, tady jsi. Říkala jsem si, kdy přijdeš." usměje se na mě starší paní a podá mi jeden ze svých vyhlášených dortíků.
"Vždy a každý den, paní Tremblayová." usměju se na ni a převezmu si dortík.
"Dáš si i kávu?" zeptá se mě a já přikývnu.
"Latté prosím. Děkuju." usměju se na ni a sednu si ke stolu s dortíkem. Koukám se z okna ven na ulici, kde už to pomalu začíná žít. Je sice poměrně brzo ráno, ale tady je už hrozně moc lidí vzhůru a na cestě někam, nejspíše do práce. Já jsem ráda, že jsem teď osvobozená od práce.

Asi by vás zajímalo, co vlastně dělám. No, je to trochu složitější. Jelikož jsem otěhotněla hodně mladá, tak jsem si vysokou nedělala a starala jsem se o Sky. V tu dobu mě živila mamka. Když už Sky byla starší, začala jsem shánět práci. Nakonec jsem si našla práci a podařilo se mi dostat do školství, takže jsem teď učitelka. Učím jenom malé děti, ale i to je lepší než nic. Občas mám i dvě, tři práce, abychom měly co nejvíc peněz a já mohla Sky platit všechno, co jí na očích uvidím. Chci, aby měla dobrý život a rozhodně lepší, než ten můj. Jeho začátek byl slibný, pokračování už ne tolik úspěšné, ale mám Sky, to je můj jediný velký úspěch. Z myšlenek mě vytrhne paní Tremblayová, která přede mě položí šálek s latté.
"Jsi nějaká zamyšlená." dodá a něžně mi položí ruku na záda.
"Přemýšlela jsem o životě." odpovím, zvednu k ní pohled a lehce se usměju.
"Ach děvče, tohle sis nezasloužila. Taková hodná holka." povzdechne si a pomalu odtáhne ruku.
"Žádnou lítost, prosím. Kdybych to měla udělat znova, udělám to přesně takhle." smutně se usměju a ona přikývne s milým úsměvem. Nelhala jsem, kdybych mohla, udělám to přesně takhle.

Pustím se do dortíku, který je jako vždy úžasný, u toho si vychutnávám vynikající latté. Najednou se ozve zvoneček od dveří a někdo vejde dovnitř. Málem vychrstnu kafe, když zjistím, že je to Cameron. Kouknu se prudce směrem z okna, aby mi neviděl do obličeje. Teď se chovám jako nějaká puberťačka, co právě uviděla svého crushe, ale nic jiného mě nenapadá. Uslyším, jak Cameron dojde až k pultu a řekne si o kafe a chlebíček. Nejspíš jde do práce a jeho žena ještě nevstala, proto nejí doma. Odvážím se na něj po očku podívat. Musím uznat, že je stále tak hezkej, jako byl. Jak tak myslím na staré časy, kdy jsme spolu chodili, přestanu se hlídat a celkem odvážně se na něj dívám. Neuvědomím si to do té chvíle, než on mi pohled opětuje a chvíli si zůstaneme koukat do očí. Mě polije vlna horka z nervozity a možná ještě něčeho jiného. Když mi dojde, co dělám, rychle pohledem ucuknu. Za chvíli už vidím Camerona procházet dveřmi ven hodně svižným krokem. Proboha, tak tohle byl trapas. Potvrdí se mi to, když ke mně přijde paní Tremblayová.
"Stále více to mezi vámi jiskří, já to viděla." řekne a já se začervenám snad až na zadku.