31.KAPITOLA

35 3 4
                                    

Pohled Sky

Dojdeme do pokoje s Aidenem a já popadnu pyžamo.
"Dojdu se převléknout do koupelny" oznámím mu, ale on mě hned zastaví.
"Ne, nechoď, nebudu se koukat, přísahám" řekne s podivným ušklebkem. Rozhodnu se to neřešit, počkám, až se otočí a pak se svléknu a převléknu do pyžama.
"Dobrý, můžeš" řeknu, otočím se k němu a všimnu si, že on už je taky jenom v boxerkách. Nemůžu si nevšimnout jeho perfektně vypracovaného těla, bije to do očí. Polknu a tupě na něj zírám. On se ušklíbne, jako by byl na to pyšný. Já ho probodnu pohledem, ovšem ze srandy a lehnu si do postele. On si taky lehne a ležíme tak, že jsme k sobě čelem a koukáme si do očí.
"Vypadáš ustaraně, děje se něco?" zeptá se starostlivě a pohladí mě po tváři.
"Ale ne, nic" trochu ho odbyju, ale on se samozřejmě nedá, to by nebyl Aiden.
"Notak, já to na tobě vidím, nelži mi" zašeptá a přisune se ke mně blíž. Já z této vzdálenosti začnu být trochu nervózní, ale zároveň mi je to příjemné a chtěla bych být ještě blíž.
"Mluv se mnou Sky, prosím" zašeptá mi už těsně u ucha. Já jako omámená přikývnu.

"Dobře, jde o to, že na té fotce, ze které jsem byla tak mimo, je moje mamka. Nechápu, proč mě sem nechtěla pustit, když tu sama byla, ale možná už máme stopu. S Noahem jsme byli v podkroví a objevili pár věcí" řeknu a na chvíli se odmlčím, aby to mohl nějak pobrat a já dostat odvahu na to, co se chystám říct.
"Páni, to je zvláštní. Co dál?" zeptá se konečně a já seberu všechnu odvahu, co mám a zhluboka se nadechnu.
"Objevili jsme text písničky, jmenuje se She bad a je od Camerona Dallase, znáš ho?" zeptám se trochu zvědavě a trochu ustrašeně.
"Jojo, znám. To je ten kámoš Noahovo rodičů, co je s tou písničkou?" zeptá se a začne mě hladit po paži, aby mě trochu uklidnil. Je hezký, že je tak všímavej.
"No je věnována Klaire...mojí mámě" řeknu a Aiden vykulí oči.
"Tak to je megální" skoro vykřikne, jak je překvapenej.
"A co mezi nima bylo?" zeptá se po chvíli, když se trochu vzpamatuje z té noviny.
"To nevíme, snažíme se na to přijít, ale máme jednu teorii..." řeknu a odmlčím se, protože cítím, že bych se asi rozbrečela, kdybych pokračovala dál. Aiden to asi vycítí, přitiskne mě k sobě a pevně mě obejme.

"Jsi hrozně hodnej, víš to?" zeptám se a on se usměje pro sebe.
"Nevěděl jsem jsem to, ale teď už jo. Snažím se být, ale s tebou mi to jde úplně samo, jsi prostě výjimečná" řekne Aiden a já párkrát zalapám po dechu. Nemám absolutní tušení, co bych měla odpovědět. On mě naštěstí zachrání a přitáhne si mou hlavu na jeho hruď, takže nemusím říkat vůbec nic, jenom se k němu tulím. On mě hladí po zádech a oboum nám je tak dobře. Když už jsem zase v klidu, pomalu se odtáhnu a kouknu se mu do očí.
"No, ta teorie...myslíme si, že by to mohl být můj táta" řeknu a Aidenovi div nevypadnou oči z důlků.
"Cože? Tvůj co?"
"No, táta"
"Jak jste na to přišli proboha?" řekne celkem nevěřícně. Mně je to v tu chvíli nepříjemné, takže se od něj ještě víc odtáhnu.
"No, tak moje mamka tu byla jako mladá, v té době spolu asi i chodili a mamka mě měla jako mladou, takže by to sedělo" dodám.
"To je blbost. Já jsem debil, ale vždyť ani nevíme, odkdy dokdy tu byla a s kým vším chodila" řekne Aiden a tím mě ještě víc znepokojí.

"Chceš tím říct, že moje máma je nějaká děvka nebo co? Hele víš co? Já musím na vzduch" rychle se zvednu z postele, než stačí něco říct a vyjdu ven z pokoje. Dojdu jenom na chodbu a otevřu si okno. Lehce se z něj vykloním a koukám se na Toronto, město, ve kterém pravděpodobně žila kdysi i moje mamka. Dýchám čerstvý, chladný, noční vzduch, ten se dýchá lépe než denní. Kéž by ještě začalo pršet, to by bylo úplně nejlepší. Trochu se leknu, když ucítím okolo mého pasu omotané dvě paže, ale hned se uklidním, když ucítím jeho osobitou vůni a poznám, o koho jde.
"Ty ještě nespíš?" zeptám se tiše.
"Ne, nemohl jsem usnout, musím nad vším přemýšlet a pak jsem na chodbě slyšel kroky, tak jsem se šel podívat, co se děje" zašeptám mi do ucha Noah a já přikývnu.
"A proč nespíš ty?" zeptá se a já se kouknu přes rameno, abych na něj alespoň trochu viděla.
"No, trošku jsme se chytli s Aidenem. Řekl, že to, že by byl Cameron můj táta, je totální blbost" šeptnu a kouknu se zase před sebe do noci.
"On houby ví, neposlouchej ho. Jasně že být nemusí, ale kdo jiný by byl?" zeptá se spíš řečnicky.

Goodbye Kde žijí příběhy. Začni objevovat