Goodbye

64.KAPITOLA

Pohled Sky

Vyběhnu z Aidenova domu a za sebou slyším, jak na mě ještě zavolá, ale já dělám, že ho neslyším. Nemůžu, teď prostě nemůžu zpátky. On za nic nemůže, ale jak mu mám říct, že mamka nejspíš chodí s jeho otcem, tím pádem když jejich vztah dosáhne vyšší úrovně, bude to můj nevlastní bratr a to v žádném případě nechci. Nevlastních bratrů už mám víc než dost.
"Sky!" zakřičí naposledy, ale já už jsem tak daleko, že ho slyším jen potichu. Přesto dělám, že ho neslyším a rychlým krokem jdu na autobus. Nasednu a sednu si úplně dozadu, kde nechám svoje myšlenky proudit. Je to nekonečný proud otázek, které neznají odpovědi. Sice už jich je méně, než pár dnů zpátky, ale stále tam jsou. Jako například to, co se stane, když se s ním mamka vezme? Nebudu moct být přece s Aidenem, to by bylo úchylné a nechutné. Už takhle je mi ze mě špatně, že jsem spala s bratrem, i když to mockrát nebylo a už to bylo dávno. Ale líbala jsem se s ním často, to je taky nechutný. Když pomyslím třeba na nás ve Francii, tak se mi obrací žaludek. Kéž bychom to věděli dřív. Nikdy by se to nestalo.

Dojedu domu a ten kousek dojdu. Vejdu, rychle si sundám boty a bundu a zamířím nahoru. Dokonce slyším, jak Noah vyjde před pokoj a zavolá na mě, ale nejsem schopna reagovat. Vejdu do pokoje a zabouchnu dveře. Spadnu na postel obličejem dolů. Proud myšlenek se opět rozmnoží v mé hlavě. Je dokonce tak hlasitý, že nepostřehnu, když vejde Noah dovnitř. Všimnu si až tehdy, když ucítím jeho ruku na mých zádech. Začne mě hladit a já se pomalu převalím na bok a podívám se na něj.
"Aiden ti něco udělal? Já ho zabiju." řekne tónem, kterým to říkal vždycky, ale teď to zní jinak. Je to tón bratra, který se zastává sestry. Celou dobu to tak bylo. Celou dobu měl nějakým způsobem tenhle ochranářský pud, jako bychom to podvědomě věděli.
"Ne, Aiden ne. Moje mamka." dodám a on vykulí oči.
"Co udělala? Já myslel, že to je lepší, když všechno přiznala." dodá a já myknu rameny.
"Ještě jsem s ní o tom nemluvila, ale jde o něco jiného. Měla jsem totiž radost, že se vídá s nějakým mužem a byla jsem ráda, že někoho má. Ale dneska jsem zjistila, že ten někdo je Aidenův táta." když to vyslovím nahlas, už se neudržím a rozbrečím se.

Noah si mě okamžitě přitáhne k sobě a já hlavu zabořím do jeho hrudi.
"To mě moc mrzí. Měla by sis o tom s ní promluvit." pošeptá mi do ucha.
"A co jí mám říct? Že s ním nemá chodit, protože já chodím s jeho synem a nechci, aby to byl můj bratr?" zeptám se ho a Noah naprázdno polkne, ale pak tu nejistotu ze sebe otřese.
"Jo, něco na ten způsob. Vždyť i jí samotné musí dojít, že by to bylo divné, kdybyste chodili jedna se synem a druhá s otcem."
"Jo, asi jo. Cítím se ale trochu vinná." otřu si slzy a sklopím pohled.
"Proč vinná? Nic jsi neudělala." řekne překvapeně a vykulí oči.
"Jo, já vím, ale moje mamka vždycky ustupuje, když jde o lásku. Udělala to s Shawnem a teď by to měla udělat i kvůli mně?" zeptám se a pohled upírám do prostěradla.
"Hele, Sky. Podívej se na mě." pobídne mě Noah, dá mi ruku na bradu a zvedne mi pohled. Podívám se mu do očí, jak žádá.
"O tohle teda vůbec nejde. Není to o ustupování. Když by se to dozvěděla, stejně by pak později nechtěla v tom vztahu zůstat, už jenom kvůli sobě. Chápeš?" zeptá se mě a já jen přikývnu.

Rozumí mi jako nikdo jiný. Nechápu, jak naše komunikace může být tak hluboká. U nikoho předtím jsem to nezažila. Takové porozumění je úplně něco jiného než u ostatních. Možná to je tím, že je to můj brácha, ale možná ne, možná jsme se prostě jenom správně našli.
"Jo, to jsem potřebovala slyšet, děkuju. Vždycky mi dokážeš pomoct." usměju se na něj a pak se obejmeme.
"Jsem ráda, že tě mám, brácho." zašeptám a Noah stisk upevní.
"Já taky, ségro." uslyším v jeho hlase, jak se usměje a to mě nutí se taky usmát. Vlastně to není tak špatný, že mám bráchu. Jenom kdybychom to věděli dřív. To by bylo stokrát lepší.
"Tak jo, asi se za ní ráno vydám, teď už jsem unavená."
"Jasně, já půjdu ještě chvíli pařit." uchechtne se Noah.
"Jsi závislej." pošťouchnu ho a lehce se zasměju.
"Ano, už mám absťák." zazubí se na mě.
"Tak dobrou noc, Šípková Růženko." vyjde z pokoje a zavře. Já se zhluboka nadechnu a vydechnu. Nejsem si jistá, jestli usnu, protože jsem z toho docela nervózní, ale doufám že se mi to podaří. Chci být na zítřek svěží.