Goodbye

63.KAPITOLA

Pohled Sky
(z důvodu nejlepšího děje)

Zvednu se z gauče, když si se Shawnem promluvíme. Bylo to potřeba. Je fajn alespoň vědět, na čem jsme a že pro oba to je zvláštní, stejně jako jsem to vyřešila s Noahem. Ještě si musím promluvit s Jessie a následně i s mamkou. S tou to bude asi nejtěžší, i když naštvaná na ni nejsem, to rozhodně ne. Jenom je zvláštní vědět, co přede mnou celou dobu tajila a co by se třeba stalo, kdyby to řekla dřív. Nebo dokonce mě napadají myšlenky, co by se stalo, kdyby nikdy neodešla od Shawna. Měla bych tátu, ale Noah by nikdy neexistoval. I když co já vím, teoreticky se stejně mohli rozejít a on by se dal pak dohromady s Jessie, protože to tak má být. Chápu, proč to mamka nechtěla, nechtěla jim zničit ten budoucí život, jaký by mohli mít a dokonce mají. Mamka je hrozně hodná, ale zároveň alespoň mně to říct mohla, abych neudělala chyby, které jsem udělala. Ale říká se, že všechno je tak, jak má být a možná bych s tím i souhlasila. Kdybych neutekla, nikdy by se tohle nestalo a já bych nepoznala Aidena, Noaha, Polly a Jamese a v neposlední řadě Tamaru.

Vydám se nahoru do pokoje. Nejdřív, než půjdu za Jessie, se musím dát trošku do pohody. Dojdu tedy tam a jak už je mým zvykem, jako odpočinek si vyberu sport. Protáhnu se pořádně, pak si na počítači pustím jednu písničku, na kterou jsem dřív tančila a tu sestavu si sjedu. Najednou mám na tváři úsměv. Tanec je věc kvůli které se vždy usmívám. Další věc, kvůli které se usmívám je Aiden. A když už myslím na toho Aidena, napadne mě, že jsem mu to vlastně neřekla. To budu muset napravit, ale všechno popořadě. Nejdřív dojdu za Jessie a jelikož je večer, tak potom půjdu spát a ráno zajdu za Aidenem. To budu mít čistější hlavu a nejspíš budu mluvit trochu víc srozumitelně. Dojdu tedy za Jessie, která je už ve svém koutku zašitá. Zaklepu a vejdu. Ona se na mě podívá a hned jí na tváři zazáří úsměv. Pomyslím si, jak musí být silná, když před sebou vidí dítě svého muže s jinou ženou a stejně je na mě milá jako vždycky.
"Posaď se." pobídne mě s úsměvem a já přikývnu a sednu si na židli, která je volná. Běžně je tu víc židlí, ale většina z nich je ověšená různými věcmi, co vyrobila.

"O čem chceš mluvit?" zeptá se mě, když jsme obě chvíli ticho.
"Noo, chtěla jsem si promluvit o tom, co se stalo. A chci vědět tvůj názor. Jestli chceš, abych bydlela jinde, tak já-" začnu, ale Jessie mě přeruší a zakroutí hlavou.
"Ne, s tím si nedělej hlavu, jo? Já jsem s tím v pohodě. Klaire ho měla ráda a já se nedivím. Bylo od ní hezké, co udělala, ale mohla to asi říct a rozhodnutí nechat na Shawnovi. Každopádně doufám, že z nás jednou budou zase kamarádky. No a co se týká tebe, tak vůči tobě se můj názor nezměnil. Poznala jsem tě, jaká opravdu jsi a zcela jsi zapadla do naší rodiny a tak to je a bude. Ano? Nedělej si s tím hlavu. Kromě toho jsme vždycky chtěli jste holčičku, ale už se nám to nepovedlo, takže je to vlastně docela štěstí, že jsi tu ty." dořekne Jessie a pohladí mě po vlasech.
"Děkuju, že to takhle bude bereš. Hrozně tě za to obdivuju." usměju se na ni a pak se obejmeme. Ještě chvíli si povídáme a já si čím dál tím víc připadám jako doma.
"No, je hrozně pozdě. Musím jít spát, ještě to potřebuju zítra říct Aidenovi." usměju se na ni a ona chápavě přikývne. Pak už se vydám do svého pokoje, kde zahučím do postele a téměř okamžitě usnu.

Ráno se probudím, připravím se fyzicky i psychicky a vydám se za Aidenem domů. Jelikož jemu musím říct všechno, je to trochu těžší než to probírat s lidmi, kteří už to věděli, jako byl Noah, Shawn a Jessie. Rozhodnu se, že to vezmu tou delší trasou přes město. Za ten půlrok už jsem se pár cest naučila, i když Toronto je dost obrovské na to, abych se tu nikdy neztratila, to ještě bude chtít čas. Když se tak procházím po městě, neuvěřili byste mi, na koho narazím. Uvidím totiž svou mamku opět s tím pánem, se kterým už jsem ji jednou viděla. Jenom se nad tím usměju. Rozhodně je nechci rušit a jsem ráda, že je tu nějaká možnost, že mamka bude s někým šťastná. Víc si ani nepřeju. Rychle zapadnu do jiné ulice, aby si mě náhodou nevšimla a nezkazila jsem jim to a vydám se opět za mým cílem, Aidenem. Když dojdu k němu domů, zaklepu a on mi po pár minutách přijde otevřít. Vypadá ještě dost rozespalej, to se hned musím usmát nad jeho roztomilostí.