Goodbye

13.KAPITOLA

Pohled Sky

Už jen pár milimetrů stačí k zbourání té příšerné mezery mezi námi. Nedělí nás ani jeden krok. Už se chystám tu mezeru zrušit úplně, ale v tom uslyším hluk zezdola.
"Hej brácho! Pojď na trénink!" uslyším hlas Aidena a okamžitě couvnu. Noah se zatváří otráveně.
"Hned jsem tam!" zavolá na něj a omluvně se podívá na mě.
"Promiň, můžeme to dokončit jindy?" zeptá se a já neurčitě kývnu. Teď, když už je to pryč, si říkám, že by to asi nebylo úplně vhodné.
"Můžeš jít s námi, jestli chceš" usměje se Noah.
"

Jo, jasně, ráda půjdu" sbalím si pár věcí do batohu jako například notebook a vydám se s Noahem ven. Noah si pak odběhne do svého pokoje vzít si věci na hokej a já se vydám dolů.
"Ahoj krásko, dneska ti to nehorázně sluší" řekne Aiden a usměje se, když k němu dojdu.
"Mně? Nenosím nic extra" trochu nervózně se uchechtnu.
"No, ale ty jsi krásná od přírody, takže budeš úžasná ve všem" řekne a já zrudnu snad až na zadku.
"Panebože, já, eh, děkuju" řeknu ještě víc nervózně a modlím se, aby už tu byl Noah a já nemusela čelit Aidenovým komplimentům, které mě dostávají do kolen.

Naštěstí se moje přání vyplní a Noah už je tu. Společně s nimi se dopravíme na hokej a oni se dojdou převléknout. Já si mezitím vytáhnu počítač a čtu nějaké články o tanci. Moje škola má letní program, kterého se možná budu účastnit. Noah furt říká, že bych s nimi měla jet do Evropy, ale já se k nim nechci srát, už tak jim visím na krku. Na letní program už mám nějakou práci, což je vypracovat zajímavou esej z těchto článků. Je to taková prvotní věc, na které si otestují moje schopnosti. Do článků se tak zaberu, že si ani nevšimnu, že kluci už trénují, dokud jeden z nich nenarazí do stěny blízko u mě. Vyděšeně se na to kouknu, ale kluk vypadá úplně v pohodě. Asi zůstanu u tance, hokej by nebyl nic pro mě. Pak si najdu Noaha s číslem třináct a Aidena se sedmičkou na dresu. Snad si to budu pamatovat! Jejich trenér je poměrně přísný, ale už jsem několikrát zažila taneční instruktorky, které byly podobně přísné. Stačila jedna chyba a na závody se nejelo. Chyba se naštěstí většinou netýkala mě, ale bohužel nějaké mojí kamarádky. Trenérka vždycky říkala, že snaha nestačí, když jsem ji hájila, že se snažila.

Asi po hodině se led opět vyčistí a všichni kluci odejdou. Já si uložím všechny nalezené články o tanci a zaklapnu počítač. Dám si ho do batohu a vydám se k východu.
"Kam si myslíte, že jdete slečno?" uslyším za zády hlas Noaha a otočím se.
"Tamtudy není východ?" zeptám se trochu zmateně a rozhlédnu se.
"Je" řekne Aiden a trochu se uchechtne.
"No tak v tom případě" nedokončím větu a rozejdu se k východu. Noah mě ale hned doběhne a chytne za ruku.
"My ale ještě neodcházíme, pojď" usměje se a rozejde se k Aidenovi. Až teď si všimnu, že v ruce drží brusle a ochranné pomůcky. Brusle jsou na jeho nohu malé, to mi dojde hned.
"Ale ne, kluci to ne" vykulím oči a Noah mě posadí na lavičku a sundá mi batoh. Opatrně ho položí a Aiden si mezitím klekne přede mě.
"Už jsi někdy bruslila?" zeptá se Noah a já zakroutím hlavou.
"Dobře, takže premiéra" zazubí se Aiden, nasadí mi brusle a pořádně pevně je utáhne.
"Kluci tohle není dobrý nápad" řeknu vyděšeně, ale oni mě moc neposlouchají a nasadí mi ostatní ochranné věci.
"Noahu" otočím se na něj prosebně a udělám psí oči.

Chvíli to vypadá, že povolí, ale pak se jenom usměje a pomůže mi vstát.
"Budeme s tebou, neboj se" odpoví Noah a pomůže mi na led. Chytnu se křečovitě zábradlí a čekám. Oni si zatím vezmou vlastní brusle a nasadí si ochranné pomůcky. Pak za mnou vklouznou na led a každý si stoupne z jedné strany.
"Už se můžeš pustit, jsme tu" řekne Aiden, já se pomalu pustím, ale hned co to udělám, se rychle chytnu kluků a pevně se držím, jako bych je chtěla rozdrtit.
"Uvolni se, je to jako tanec s ledem. V křeči by se ti asi dobře netancovalo, nemám snad pravdu?" zeptá se Noah a já přikývnu.
"To ne" souhlasím s ním.
"Tak se uvolni, bude ti příjemnější na tom stát" řekne Aiden a já se pokusím uvolnit, ale lesklé čepele na mých bruslích tomu moc nepomáhají.
"Co když si rozseknu nohu? Nebo vám?" řeknu vystrašeně a znovu se dostanu do totální křeči.
"To se mi nikdy nestalo, ani Noahovi a nestane se to ani tobě. Kdyby něco, jsme tu na tebe dva a v pohodě tě udržíme. Ty se jenom snaž se uvolnit, ano?" přikývnu.
"Prostě jenom povol svaly" zašeptá mi do ucha Noah a mně naskočí husí kůže. Ještě že to nevidí přes to kvantum oblečení.