Goodbye

17.KAPITOLA

Z pohledu Noaha

Sky líbám čím dál tím vášnivěji a rukama bloudím po celém jejím těle. Z Eiffelovky už jsme pryč. Už jsme se dokonce dostali i blíž k našemu hotelu, ale čím jsme blíž, tím naše touha narůstá. Nedokážu vůbec myslet čistě. Jediné, co mám v hlavě, je ona. Když už jsme u hotelu, přitisknu ji na stěnu našeho hotelu a rukama ji přejedu od pasu nahoru. Naše rty se opět setkají ve vášnivém polibku. Co nejvíc se na ní natisknu a líbám ji, dokud nemám divný pocit, že na nás někdo kouká. Odtáhnu se a zmateně se rozhlédnu. V hotelové restauraci si všimnu mých rodičů, kteří na nás oba visí pohledem. Táta má zvednuté obočí a přísným pohledem mě sleduje. Mamka má nečitelný výraz. Úplně jsem zapomněl, že se vlastně máme na té večeři setkat.
"Pojď Sky, musíme rychle" lehce se zasměju a vydáme se směrem do hotelu. Dojdeme k našemu pokoji, kde mě ale opět přemůže touha. Je holt silnější, než jsem já sám. Opět ji přitisknu na zeď, chytnu ji za stehna a vyhodím na sebe. Ona mi lehce vzdychne do úst, z čehož úplně šílím. Otevřu dveře pokoje a vklouznu dovnitř, zavřu a postavím ji opět na zem.

Sky o krok couvne a já ji překvapeně sleduju.
"Noahu, promiň, ale vážně musíme na tu večeři nebo nás tvoji rodiče zabijou" zasměje se Sky, ale mně to až tak vtipné nepřijde.
"Notak, vysvětlíme jim to. Řekneme, že jsme mladý a zamilovaný"
"Ale...jsme vůbec zamilovaný? Nikdy jsem nebyla zamilovaná, nevím, jak to vypadá" řekne Sky a já otevřu pusu.
"No já taky ne, ale tohle je nejsilnější pocit, jaký jsem kdy cítil, takže to určitě musí být láska" řeknu s lehkým úsměvem a ona po chvíli souhlasně přikývne.
"Jo, asi máš pravdu, asi to bude láska. Ale dejme tomu ještě čas, potřebuju to pořádně prozkoumat a zjistit-" Sky se najednou odmlčí.
"Jak to cítíš s Aidenem, chápu" polknu a pokusím se zakrýt smutek, což mi nejde moc dobře.
"Notak, Noahu, já jsem nechtěla-" řekne se slzami v očích a pokusí se mě obejmout, ale já ji jemně odstrčím.
"Chápu to Sky, dám ti tolik času, kolik budeš potřebovat, ale teď ho zase potřebuju já, abych to vstřebal" řeknu a ona lehce přikývne.
"Dobře, máš ho kolik jen potřebuješ. Cítím k tobě prostě něco hodně silného Noahu, to vím jistě. Jenom musím přijít na to, co to je" řekne a já přikývnu.

Pak už se oba vydáme na večeři a sedneme si ke stolům. Celou dobu jsme ticho, jenom rodiče mě oba probodávají pohledem. Už slyším ty věci na ponaučení, proboha. Nejradši bych se zvednul a utekl.
"Noahu po večeři přijdeš k nám na pokoj, ano? Potřebujeme si s tebou promluvit" řeknou rodiče a já jenom přikývnu s pohledem zabořeným do jídla. Popravdě ani moc nevnímám, doteď mi útržky našeho rozhovoru hrají v hlavě. Je to opravdu láska? Jak si můžu být tak jistý, když jsem ji nikdy nezažil? Ale každý ji popisuje jako krásný, silný pocit, který tě celého ovládne. Takhle přesně bych popsal naše pouto. Co jiného by to tedy mohlo být, než láska? Ne, určitě je to láska. Jenom musím dát Sky čas na to, to pochopit. Jenom doufám, že láska ke mně je silnější než cokoli k Aidenovi. Nakonec dojím s velkým přemáháním svoje jídlo a vypiju pití. Všichni se odebereme na pokoj. Já si nejdříve skočím do svého pokoje a dám si rychlou sprchu na osvěžení. Docela výjimečně to je dost studená sprcha. Probere mě a společně s vodou odtečou i moje neodbytné myšlenky. Vylezu, vezmu si na sebe pyžamo a vyjdu z koupelny.

"Noahu? Omlouvám se, jestli to je kvůli mně" omluví se hned Sky, ale já ji mávnutím ruky utiším.
"Není, ničeho z toho nelituju, ty ano?" zeptám se a musím se přiznat, že jsem z toho dost nervózní. Ona chvíli váhá, ale pak konečně rozhodně odpoví.
"Taky ničeho nelituju" řekne a já se lehce usměju. Takovou Sky mám mnohem radši, i když já mám rád každou Sky.
"Nemám jít s tebou? Já jsem tě přece taky líbala, ne? Tak by bylo spravedlivé, abych si to odpykala taky" lehce se usměje a já jí úsměv oplatím. Umí být vážně hodně milá, to je vlastnost, kterou na ní miluju. Nebo možná jich je víc?
"Ne, v pohodě. Vůbec se neboj. Myslím, že to bude v pohodě, spíš mě budou o něčem poučovat, ale žádný trest určitě nebude. Jen buď hezky tady a dobrou noc" dojdu k ní a dám jí pusu na čelo.
"Dobře, tak já půjdu spát. Snad to bude v pohodě" lehce se usměje a pomalu si lehne do postele.
"Neboj se, bude" usměju se a pomalu se vydám k rodičům na pokoj, který je hned vedle našeho. Zaklepu a za pár vteřin mi otevře táta, který mi i pokyne, abych šel dovnitř.